Tehdy

Těžká myšlenka se v poutech drží v mysli, na tělo se sápe zima a peřina nestačí hřát. Už je to nějaký čas, kdy se vše ztratilo v ničivé vlně války. Nespočet dnů od tvého odchodu. Chci rychle pryč. Zavřu oči a nechám vše být...
______

Táhlá studená tma v lese..všechno spí, až na skupinu mladých vojáků. V tváři je vidět únava z boje, kterou se snaží přebít humorem. Nemůžou si rozdělat ani oheň a ohřát špinavé ruce, na kterých je často krev stejně mladých vojáků...jen v jiné uniformě. Někdo už odpočívá a snaží se zahřát, někdo jen tak optimisticky konverzuje a snaží se dostat jakýmkoliv slovem z reality války. Každý má u sebe zbraň..někdo s ní spí..někdo ji jen drží. Uniformy v tlumených barvách začínájí pomalu dosluhovat. Na límci se do dvou bílých blesků pomalu zažírá prach. Na techniku padá rosa a vše se přehoupne, alespoň do malé chvíle klidu. Od kovaných bot jde zima..ale únava zpívá daleko hlasitější ukolébavku..zima je pro vojáky stálý nevítaný společník, který tělo obejne svou studeností a víc neublíží...narozdíl od stejně ledových kulek.

Všichni jsou ve svých světech něhy a klidu, až na jednoho muže. Je v maskované uniformě...v měsíčním svitu se občas zaleskne lebka na brigadýrce. V očích jde číst úleva i obava. Chvíle tolik vzácného klidu, pocity se můžou proběhnout a zachraňovat všechny abstrakty vevnitř v těle. Rty svírají cigaretu. Kouká kamsi dál..pomalu natahuje do plic noční dávku tabáku a ve stejném poklidu vydechuje do tmy. Třeba vzpomíná. Vzpomíná na domov a vzácné chvíle plné života. Mezi přemýšlením se vždy rozhlíží kolem vojáků. Starostlivý pohled na své mužstvo, naznačuje možnou dobrosrdečnost a obavu. Z kapsy vytahuje pomačkanou fotografii dívky. Na fotce se svými plnými červenými rty usmívá. On se také usměje...jen je v tom úsměvu hořká směs vzpomíná a strachu. Může to bych někdo, koho má moc rád. Kdo se mu ve snech objeví, jako anděl klidu. Třeba je to poslední naděje k přežití a vytrvalosti. Řekl té dívce dostatek dobrých slov, aby ji nemučila nejistota? Řekli si oba, co pro sebe znamenají? Co když se bude chtít po válce vrátit? Bude mít kam? To ho děsí... V mysli se teď zasekává vzpomínka, jak jsou spolu na večírku a smějí se. Jsou spolu a svými přáteli, ztraceni v dobré náladě. Ani jednoho by nenapadlo, že je válka rozdělí, teď je to vše příliš vzdálený stín u kterého se pomalu zapomíná, jak chutnal dotek. Jaké bylo líbat její rudé rty..topit se v modrém nevinném pohledu a opíjet se něžnou vůní. Prstem přejíždí po tom usměvavém obličeji. Poté fotku zandavá zpátky do kapsy. Teď už se přidá ke svým vojákům. Do světa snů. Kde není střel, krve a války. Tam kde budou, alespoň chvíli spolu.

______

Otevírám oči, které nesou stopy po slzách. Je půl třetí v noci. Tělo se střeše zimou. Prostě ta myšlenka neodešla. Natahuji se k šuplíku. Vyndavám fotografii, kde jsme všichni. Všichni přátelé. V duchu se modlím za všechny životy, zvlášť za ten tvůj. S fotkou a tíživou myšlenkou, kde jen jsi zase usínám. Třeba si mě ani už nepamatuješ...třeba nejsem ani vzdálený stín, třeba se už nechceš ani vrátit. Modlím se za tebe. Vrať se mi živý do náručí a už tě nikdy nenechám odejít.