Kouzlo noci

Je noc a den.
Během noci vlivem všech ostatních věcí se člověk může zasnít. Užít si tu krásu. Hltat to co mu život ukázal a on buď bere, nebo nechá být.
Včera byla přesně ta noc, kdy bylo všechno dovoleno. Kdy ty řetězy co nás drží na uzdě praskají..nic není špatně ani dobře. Všechno je tak děsivě krásné, čerstvé, horké a zároveň chladné. To jak se těla chvějí a snaží co nejdřív dotknout. Přeměnit ten chtíč v doteky, polibky, objetí, sex...a pak přijde něco jako cit, který pomáhá zraněným duším užít si chtíč. Je to takový spojovač. Je to bruslení na ledě, který praská, protože ten noční chtíč i cit, jsou prchavé kouzlo, které se objevuje jen někdy. Čím víc člověk uvěří, tím víc to pak bolí. Protože i kdyby člověk utekl někam hodně daleko..slunce pořád musí vyjít a přijde ten moment probuzení, kdy až pak vlastně víme, jak moc citu se nechalo v něčem co tam nepatří