Každý Bude Pozřen

Jsem perníkové srdce masochisticky uzavřené ve fólii, jak Pučmeloud.

Visím ve stánku pověšené za provázek a ze zhora sleduji další perníky umírající v obalu. Všichni se pomalu dusíme, avšak nemůžeme zemřít. Tvář máme pomalovanou barevnou cukrovou polevou, která by měla působit pocit radosti a štěstí, avšak pouze zvírazňuje naší nekonečnou agonii. Lidé si prohlížejí cenovky na našich hrudích a vybírají si z nás toho nejlépe pomalovaného, kterého popraví.

Fólie nás udržovala při životě a vědomí, abychom nemohli zemřít dokud nebudeme vybráni.

Myslel jsem, že když už jsem vydržel až doteď, mohl bych přežít, ale věděl jsem že si tímto lžu a také budu jednou vybrán a popraven.

Když jsem jednou viděl jak jeden starej a ohlodanej perník vytáhují myši z koše a dojídají ho, tak jsme si všichni uvědomovali, že každý bude jednou vybrán, a že nikdo není speciální nebo vyvolený.

Každý bude pozřen.