Krize maturitního šílence

Pondělí: Můj milý deníčku, tak mi začal obyčejný týden z mého posledního ročníku. Pondělí jako každé jiné – řádí biologická chřipka, někteří spolužáci dospávají po pařbách a naše poslední hodina je naší první společnou. Také to tak vypadá – všichni kecají a sdílí své víkendové zážitky, až vyučujícímu přeteče trpělivost a vyhazuje dvojici kecat na chodbu. To zas bude u třídní malér… Ale mám půl dne volno, tak se aspoň můžu drtit.

Úterý: Můj milý deníčku, dneska na sedmou tělocviček s aerobikem a stepčačíčkem. Byla jsem šikovná – zvládla jsem sérii 120 sklapovaček a nebolí mě břicho! Aspoň jsem byla celý den čilá. Na matiku jsme měli třídní a samozřejmě zuřila kvůli včerejším absencím… A dnešním dopoledním, biologická chřipka trvá. Ale zkoušení bylo celkem v pohodě, jen pořád neumím mluvit. Teď jsem příšerně unavená a musím se drtit ještě chemču…

Středa: Můj milovaný deníčku, dnes večer mi začíná víkend a havaj! Psali jsme sice zase obrovský test ve fyzice i chemii, ale už je to za mnou a mohu si dát nohy nahoru. A zítra se zas učit biolu. Ještě, že jsme nepsali i seminář z frájiny, to by to dopadlo… Nejvíc se mi líbí situace v chemii po hodinové písemce – všichni se sejdeme dole u automatu a vykupujeme slané tyčinky, sladká pití a perníky… Co my na té vysoké budeme dělat…

Čtvrtek: Můj drahý deníčku, dnešek je ten den, kdy se nevidíme celá třída a naše polovina je půl dne za bezdomovce, protože musíme čekat na odemčení učebny na chodbě. My, nejstarší elita ústavu, a ti malí prcci se nám smějí… To je úroveň, jak jsou drzí. My v jejich věku stydlivě sklopili hlavy a byli rádi, že okolo velkých můžeme dýchat! Pche. Ale aspoň nějaký zážitek na odlehčení: ve frájině jsme hráli hru – každý říkal jedno slovo a tím jsme tvořili odpovědi prodavače zákazníkovi – spolužákovi – který reklamoval koně, že je prý pomalý. Vždyť to je jasné, když nepřeřadí! A navíc reklamuje koně, kterého nechal v garáži, to ví přece každý, že reklamovanou věc musím donést! Nejvíce mě nadzvedla neschopnost spolužačky: nadiktovali jsme jí, ať poví, že ordinace je tady v budově. A ona? Odpoví si jen „ici“ (pozn. překlad ici = tady). Už se nebudu snažit…

Pátek: Můj unavený deníčku, dnes už bych se měla vážně začít učit opět biolu. Ale nejde to! Ještě že v té škole je nějaké rozptýlení. Měli jsme maturitní opakování matematiky a třídní sršila humorem. „Toto je jenom potutelné počítání, které vás dovede ke překvapivému výsledku.“ Nebo při řešení rovnice v množině přirozených čísel: „Chválím, že tam nenarvete konečně 0 (u předchozích příkladů jste ji rvali všude – takový primán netuší, že nula existuje, maturant neví, kam by ji ještě přidal), ale kárám, že narvete 11, když není v definičním oboru!“ A dále: „Nebojíme se ani iracionálního čísla, jsme také maturanty z matematiky!“ Dialog: „Ty jsi to vydělil 2?“ „No…“ „Není to sice rovnice, ale dobře…“ A jiný dialog: (začíná student) „Já bych to zkusil s hlavou.“ „Zkusíme to bez hlavy! (smích) Tedy s diskriminantem.“ A poslední nejdůležitější: „My nenakreslíme parabolu? … My jsme si měli vybrat angličtinu!“
P.S. Víš, jak se máme stěhovat na tu jinou školu 4 týdny před koncem maturitního ročníku? A vzpomínáš, jak jsme se fotili na ples, jaké povolání asi budeme dělat? Končili jsme to fotkou popelářů s tím, že každý správný dělník musí mít rádio, rohlíky a vlašák. Do vedlejší třídy dnes kráčeli dělníci začít s rekonstrukcí a hádej – první nesl zapnuté rádio, druhý sáček s rohlíky a třetí vlašák. Tak se spolužačka neudržela a nahlas před nimi řekla, že přesně takto skončíme, když se na ty vysoké nedostaneme… Taková ostuda. Mám jisté tušení, že po přestěhování čapneme rádio a budeme ho o přestávkách poslouchat. Asi ne nadarmo máme na stužce „KRRRETÉNI“…

Sobota: Můj drahý deníčku, ještě dnes ne… Až večer, možná…

Neděle: Ty protivný připomínáčku, tak celý den ležím v knihách, že ani mluvit neumím. Nevíš, co jsem chtěla říct? Jak se to říká… Jak jsou ta správná slova?!? Asi mám „KRISI“!!!

P.S. Už vím – ani jednou tento týden třídní neřekla, že tu maturitu lépe než my udělá i lesní dělnice, zaměnila to za rybáře a včelaře (osmiletý gymplák propadne, protože moc myslí!). Ale řekla, že kdo z matematiky neodmaturuje, toho uškrtí. Prý začala posilovat…