Sny

Hnědá vedra válí sudy,
psy do spřežení svého vzaly.
Vpálí na hnátu háka,
klesnou tam v noci pátá.

Vrata.
Snědla houby ze psa.
I bledě vnímáš sny,
snad nad nimi se míháš ty.

Klesáš, padáš, stoupáš zrníš,
ale stejně krákáš z okna.
Utopil jsi okenici ve šťávě,
hrůza na tebe křičí marně, marně.

Tak smiř se s ježíšem
a představ si, jak ho zhatíš.
Marx ti totiž nepomůže,
skončil, jako začal, v lůně.

Sic tlak páky klátí úložiště,
ale marné je nosit mrtvolu do lesa.
Když je díra na zahradě
a oči chybí.

Pekáč pozřel rybu krajkovou,
zastavenou v letu.
Klestím si cestu velkoměstem,
hledám cuketu.

Ale ve snu bdím ve spánku,
snad najdu svou zlou stránku.
Pozřenou rytířským hledím,
kudy hledím.

Tudíž a jelikož, protože
jsem v červí noře.
Uprostřed moře,
hlídám si stín, aby mi neutek.

Ale vnímám čím dál míň,
budiž světlo leda Hovno.
Z nebe sněží kmín
a láska mívá mor.

Stavím nekonečný vor,
na hlavy padá mi hnůj.
Bůh hledá se sluj,
kde by se v klidu zabil.

Aby mohl se však kdysi se kryl,
V naději skládáš cizí osud.
Zabij i pudr má svůj pud
a vnad na popud.

Konec hryže kabely,
abychom konečně všichni vypnuli.
Perverzní bárbína hryže barbecue,
utop hluk.

Vrata.
Snědla houby ze psa.
I bledě vnímáš sny,
snad nad nimi se míháš ty.

Vrata. Vrata
Snědla houby ze psa.
I bledě vnímáš sny,
snad nad nimi se míháš, stíháš ty.
A na konec šaty?