Věty, které bolí

• Já tě snad nikdy nepochopím, Darkiller.
• No… Jo, bojím se tě.
• Ty na to tu hlavu máš, tak ji, sakra, používej!
• Ty prostě musíš všechno zkazit, že jo?!?
• Ty se zamyslíš a začneš mluvit, ale nikdo jiný tomu nerozumí! Chápeš to?!?
• Musíš víc komunikovat s lidmi, Darkillerko…
• Na to, jakej ‘si génius, ‘si teda pěkně blbá.
• Tvl, myslel jsem, že si chytřejší.
• Ty máš nějaké pokřivené vnímání, nebo co?!?
• Darkiller, ty ale neumíš pomáhat!
• S tebou je něco vážně špatně! Jen se na to podívej!!
• Dark, s tebou nechce nikdo sedět. S tebou vlastně nikdo nechce ani nic mít. Chápeš?!?
• Jak takhle můžeš vůbec existovat?!?
• Hele, Darkillerko, vědělas‘, že nadprůměrně inteligentní mají větší sklony k sebevraždám, sebepoškozování, drogám, a tak…?
• Za to může Dark!

Jasně, za všechno můžu já…

Jo, přesně. I za konec světa, jak tě znám!

Za ten hlavně, což…

• A kdo by se tě nebál, když se takhle koukáš?!?
• Připlížíš se, aniž bys‘ cokoli řekla a ještě se divíš, že se tě leknu. Jsi děsivá, bojím se tě… Vypadni odtud!!
• Já vím, že je divná. Říkám jí to pořád…
• Ty prostě nemůžeš mít nic nového. Vždycky to ztratíš!!
• Přestaň slibovat. Stejně nic z toho nikdy neplníš!
• A koho se jako snažíš přesvědčit? Myslíš, že tě neznáme?!?

A nenapadlo tě… že se třeba snažím přesvědčit samu sebe…?

No, tak to seš teda úplnej blbec, Darkiller. Já už fakt nevím, co s tebou…

• Ty seš prostě divná, Dark, víš?
• Myslíš, že mě je to jedno?!?

Ano, Darkiller. Přesně to si myslím.

• A myslíš, že tohle je normální?!?
• Co chceš dělat? Z čeho seš šťastná?

(… Když já nejsem šťastná, ani vzdáleně…)

• Co ty jako seš?!? Něco takovýho by snad nemělo ani existovat…