Divil jsem se...

Divil jsem se lidem, že chlastaj...
Divil jsem se lidem, že se zabíjej...
za bílýho dne.
Umíraj a chcípaj ve svejch
nicotnejch životech, v blahobytu dnešního
připosranýho světa, společnosti o dvou neznámých,
kdy peníze a moc hýbou světem, láska upadá v zapomnění,
propast,
propast,
samota a smrt,
věčná, nekonečná
kamarádka.
Chcípnem.
Ber nebo nech být.
Mám jen tebe.
Nic víc.
Nedivím se.
Nechci se divit.
Nedivím se.
Propast,
propast.
Každý táhnem svůj kříž dál.
Do neznáma.
Do zkurvené propasti všedního dne.
Navěky.