Den jako každej jinej

Bylo takový divný srpnový ráno, vzduch se líně válel ulicema a my zase jednou nevěděli do čeho píchnout. Nepíchat do ničeho nás taky napadlo, ale pak jsme si uvědomili, že tak je to už týden a že z toho už jsme celí zpruzení.

Mohli jsme se jít koupat. Ale ta voda v rybníku děsně páchne žabincem. Mohli jsme jít třeba na kolečkový brusle. Mohli jsme jít někam pařit. Jenže .. Kdo pořádá párty v jedenáct dopoledne? No my .. Ale my jsme přece nechtěli nic pořádat. Spíš spořádat. Tak teda pravil, že skočíme aspoň do Lidlu pro nějakej ten žravec. To se nám, pravda, taky nechtělo, ale bylo to celkem smysluplný zabíjení času, tak jsme vyrazili. Koupili jsme si

bagety a pikantní sýrovou s česnekem. La romantica, to my rádi.

Brouzdali jsme mezi regálama, cítili doslova fyzickou bolest z toho, že jsme museli vylízt z domu a ještě jsme přišli o peníze a nebyla u toho zábava. Nešťastní jsme se vydali domů a do té naší otrávené nálady se ozval neskutečnej jekot a mladá holka se svalila k zemi, všude krev a její kluk, známe ho od vidění, stál nad ní, v ruce vystřelovací nůž .. Vypadalo to, že ji prostě bodnul. Chápete? Bodnul ji.

Policajti, kriminálka, sanitka. Pár hodin na stanici, kde jsme pořád opakovali, že jsme nic neviděli. Chtěli jsme si dát tu sýrovou, už dva dny jsme skoro nic nejedli. Pak jsme přišli domů. Najedli se, šli spát .. A těsně před usnutím mi jen tak blesklo hlavou .. Den jako každej jinej, ale přesto na něj nikdy nezapomenu. Asi kvůli tomu vystřelovacímu noži. Možná tý krvi.