Zmatená

Opět zmatená...

Nikdy neříkej nikdy, stalo se...

Ráno přijde a nebudeš si to pamatovat.

Můžeš dál skrývat obě své tváře.

Zapomněls?

Možná je to dobře...

Pokryla mě noc, vánek sfoukl svíce.

A co dál?

Jsem doma, však klid mi to nepřináší.

Schoulená na podlaze, tiše se slzami zalykám.

Proč, vždyť jsem si říkala, už nikdy více na tebe nepomyslím.

A náhle je všechno jinak...

Hledám staré verše a připomínám si to, o čem jsem snila...

Fénix povstal z popela, do kterého byl uvržen, když vzplál.

Avšak teď bych chtěla slyšet co dál...

Znovu odevzdaná osudu...

Opět si se mnou pohráváš, aniž bys to veděl.

Ztrácím samu sebe...

Kdo jsem?

Kdo jsi ty?

Kdo vítězí a kdo prohrává?

Kdo si jen s mým srdcem pohrává?