Anotace: právě akorát ten správný čas na Ujetou Sobotní pohádku…
Onen zmíněný zlatý míč byla ve skutečnosti přežraná světluška krále Oberona, která jen co zvětřila chvíli kdy se o ní nikdo nezajímal, sbalila si lodní kufr, zatřepotala drobnými křidélky a chystala se tryskem odletět zpátky do rodného pohádkového lesa, ale protože, jak už jsem napsala na začátku, byla přežraná a za léta výhodné služby v královském paláci značně obézní, křidélka ji odmítla vynésti do výšin, tak žuchla zpátky na zem jako pytel brambor. Nezbylo jí tedy nic jiného, než se opřít do lodního kufru a dostrkat ho svépomocí pomalu k dálnici. Tam, na pokraji svých sil, začala chytat stopa a skutečně se jí podařilo, asi po třech hodinách natřásání a překonání dvouhodinového nervového kolapsu, stopnout náklaďák, který řídil statný Šimon se závozníkem Matoušem a mířili na Riviéru. Světlušku hodili do přívěsu mezi krotké a mazlivé žraloky. Po té, co se spřátelila s velkým bílým, přezdívaným též Bílá smrt a rejnočákem Mantou Frantou, hýřícím elektrickými výboji, vydala se z Riviéry přes celou Francii do Bretaně kde vyhledala své staré přátele Asterixe a Obelixe a požádala je o pomoc se svým návratem. Jelikož byla obézní, naordinoval jí druid Panoramix redukční dietu sestávající z pojídání celých hlávek zelí, francouzských baget a kýt z pečených divočáků, vše zapíjeno jablečným octem a 12-ti stupňovým pivem Pilsner (tuto dietu obšlehli Gallové od Germánů žijících v české kotlině, ale protože dle původního receptu v ní měli být houskové knedlíky, tzv. knédl, a ty v Bretani tenkrát nebyly, nahradili je Gallové svým krajovým pečivem). Po třech měsících vyčerpávajícího hubnoucího režimu, prokládaného výukou divokých latinskoamerických tanců, zavedenou mexickým přistěhovalcem gumovým donem Pedrem od společnosti Sevak, dosáhla světluška konečně své původní, éterické váhy a mohlo se přistoupit k samotné teleportaci do pohádkového lesa, ztraceného kdesi v hlubokých a mlžných krajích tajemné Kaledonie. Světlušku připoutali na velký menhir a Obelix ji vrhnul směrem na ostrov Británia. Bohužel se pokus tak zcela nezdařil. Přistála v divadle The Globe, kde jakýsi Shakespeare zrovna režíroval svoji nejnovější hru Sen noci Svatojánské. Trefila se herci, který zrovna ztvárňoval parohatého boha Oberona, přímo do nosní dírky a zmateně tam poblikávala, bohužel zrovna ve chvíli, kdy tudy prolétal ve svých saních Santa Claus. Zahlédl světélkujícího paroháče, toho odchytil a radostně zapřáhl v čelo svého létajícího vehiklu. Pojmenoval ho Rudolf II. Toho prvního mu odstřelil šílený nimrod při průletu nad Aljaškou. No a tak královská světluška nedobrovolně změnila profesi. Počkejte si na Vánoce, třeba ji uvidíte blikat. Pokud teda nevěříte na Jažíška nebo dědu Mráze. :O)
15.11.2014 19:59:02 | Tichá meluzína
Taky jsem polibila zabu ale nic se nestalo porad zabak pohadky lzou a kazi charakter :-D
15.11.2014 19:29:22 | xoxoxo
žabu musíš oliznout ale ted nevíkm jeslti všechyn nebo jenom nějakej druh ...a pak se začnou dít věci ...
Ono to stema vidinama princu zase neni tak moc zalozene nalzi :D
15.11.2014 19:34:21 | AlpHaWiRuS
Ja prince mela a vyklubal se z neho zabak no jsem zas na ceste znovuzrozeni jen nemam mic co bodim do studny a stejne tady studna neni ače z majora zemana studna bezkonkurencni mord :-D
15.11.2014 19:44:42 | xoxoxo
jednou jsem tu pohádku o políbené žábě nalitej popletl v domění, že dám-li
pusu ropuše nezmění se v prince, ale v princeznu..kdesi na oslavách pod širým nebem jsem sestoupil k potůčku a zmáčenej po vícero pokusech vylovil nebývale bradavičnou ropušku..ledva jsem ji dozulíbal-jako v nějakém soc. realistickém příbězíku se objevila Deus ex machína jákási zamračená fešanda a dala mi facku.. hodinku předtím jsem ji totiž rádoby slepecky osahával s nepříliš zdrženlivými návrhy..a ještě ke všemu ve chvílích, kdy mě bylo jakžtakž rozumět..
15.11.2014 15:31:30 | Frr