kápni Božskou!...

Ta stezka vedla do kopce mezi tlupy borovic a zakrslých dubů...
se sehnutými zády vlivem dlouhověkého mistrálu…
když jsem se vymotal stromy prořídly cesta se nadýchla a já směřoval do slunce…
respektive k siluetě nízkých stavení na konci cesty...
vytrvalý šelest tisíce neviditelných cigales bylo slyšet silněji než tikání orloje...
až po chvíli mi přišlo že to vypadá na klášter...
ale bez křížů a žádná kaple…to se modlí jen tak?
došel jsem ke krátkému schodišti a uprostřed každé schodnice byl žlábek
vyšlapaný staletími procesí kroků co vedly k okovaným věkem zčernalým dubovým vratům
a nad nimi v kamenném překladu vytesán jakýsi zarostlý nápis
co to sakra má znamenat?
zatáhl jsem za rukojeť řetězu a zpoza kamenných stěn bylo slyšet cinknutí
pak se vrata na dvacet čísel otevřela a objevila se bronzem oslnivá tvář pod kšticí merlotových vlasů
která opatrně vykukovala…ztratil jste se drahoušku?
A a no vykoktal jsem
Tak pojďte dál
Vstoupil jsem a uviděl ji v celé kráse…tedy v celé ne…vlastně v prostém zemitém hábitu s opaskem
a na koženém řemínku kolem krku podivnou stříbrnou cetku
nezírejte tak zasmála se...a pojďte za mnou…vzápětí se otočila a vykročila k budově...
její opánky pleskaly po dlažbě pod širokou klenbou až jsme vešli do dlouhé místnosti
kde zapadající slunce narýsovalo po zemi pruhy světla a stínů z řádky štíhlých oken
tam kolem stolu sedělo šest postav v hnědých hábitech jako hejno sýkorek
hlavy schované v kápích se skláněly nad vypouklými sklenicemi
a po celé délce stolu stály neoznačené lahve
kromě jemného sykotu nasávaného vzduchu tam bylo úplné ticho...
o co tady zatr jde?
naklonila se ke mně...Matka provádí se sestrami hlubokou inhalaci...
a proč mají ty kápě?
dala dlaně k sobě a pozdvihla oči k nebesům
synu jak jinak lépe zachytíš a zkoncentruješ ty božské výpary jež stoupají ze sklenic?...
od stolu se zatím ozývalo mumlání litanie poznatků o čichových vjemech…
stopy ostružiní…vyrovnaný…mírná nezralost…koření…na své stáří vyzrálý…
jednoduchý ale s budoucností…
pak se ozvala Matka…kápě dolů sestry ochutnáme toho malého darebu!
poněkud mi zatrnulo a přikrčil jsem se...
ach synu to nebylo na vás...
i když připadáte mi poněkud povědomý nejste vy Ten mnoha lahví?
Ano odvětil jsem skromně
Pak jste v zemi zaslíbené
Zde trvá vřelý vztah mezi řádovými sestrami a požehnáním moku už po staletí...
My jen pokračujeme ve vznešené práci...
Zde se nekladou přemrčtěné požadavky na stránku duchovní….
na tomto místě jsme si všechny rovny bez vymezení náboženského vyznání
doufám že neodmítnete pozvání na večeři a degustaci...
bude mi potěšením…ale povězte mi jak jste tady vlastně ocitly?
jsme v podstatě uprchlice z komerčního světa
jedna sestra byla bankovní manažerka
druhá správkyně microsoftu další vedla aerolinie
atakdále...burza akciové společnosti energetika...
ehm a to jste nikdy nebyly vdané?
právě naopak byly a všechny…ale znáte muže...

nakonec mne dovedly do křídla pro spaní a zanechaly mne se svíčkou s veselou poznámkou
že život v klášteře začíná s rozbřeskem...

už jsem usínal když někdo zaklepal...

vstupte...

vstoupila jedna z nich as úsměvem pravila
my losovaly kdo vám ozřejmí to písmo svaté
a já vyhrála
říkej mi Sabbata

a já si uvědomil že ta stříbrná cetka je vlastně koštovačka s nápisem...

,,in vino Felicitas,,



kolik že bylo těch jeptišek?