bla ble

Chodím tady po špičkách,to aby jsem se přestál bát,aby strach muj nebyl i tvůj.Myslím na Tvé objetí,na Tvoji horkou tvář,na tvuj dech,ach to je zase vzdech.Jak moc tu smutním,jak moc.
Nevím co si počít mám,co sám ze sebou udělám?Netušil jsem ze když si jednou začnu hrát,že mi tě začnou brát.Sedím a raději už ani nedýchám,jen se tě po tmě dotýkám,v mých myšlenkách,jsi mojí touhou,jsi ted moje vše a to napjetí ve mě.Ach ouvej to se nedá snest,to nejde,snad to přejde.Topím se ve fotkách tvých,jsou tam tvoje oči a ty na první pohled něco tuší,je tam tvoje tělo,to bych tak rád,kdyby se to smělo,je tam tvoje duše a tvé srdce tluče.díky že aspon tak,padá ze mě ten strach.Hrát si s myslenkou mou je pouze mojí vnitřní hrou.Tohle všechno skončí,tohle všechno vzplane.