Insekticidy

ondeondeondeuondeodnedodneondeonde...ondeondeondeuondeodnedodneondeonde..

.ondeondeondeuondeodnedodneondeonde...

ondeondeondeuondeodnedodneondeonde...

ondeondeondeuondeodnedodneondeonde...ondeondeondeuondeodnedodneondeonde...ondeondeondeuondeodnedodneondeonde...ondeondeondeuondeodnedodneondeonde...

 

jednou se ze samýho jednou asi zabiju
ale ani na to nebudu mít koule

 

vidím jen tvoje koule
tvůj malej pindík
a tvoje duše, která mi vždycky byla blízká, ale ráno jsem vstávala s někým jiným v tvém těle uzavřeném

s někým, kdo mi nevoněl a neměl už mě rád a já jeho taky ne..

 

a celej den si hraju s tou malou housenkou v mojí hlavě a říkám ji

"dělej buď sakra motýl a leť!"

 

ale ona se mění v brouka, který má na krovkách vyrytý tvoje jméno a toho kluka, co vlastní kavárnu ve dvaceti třech letech, má kapelu a je to uplně normální kluk a má jinou holku než sem já

 

uvědomuji si svoji přítomnost
svoji přízemnost
svoji pruměrnost
jak z toho ven

 

protože mi to nestačí

 

to šeptání potichu tolik, že to zní jako když nehty škrábe o tu břidlicovou tabulku, co mám na srdci s nápisem "ne/vz/rušit/"

to šeptání ten strach z toho, co bude a bylo by a že vlastně nevím, co chci a bojím se postavit čelem náhodě

 

a čekám na někoho, kdo..

nebude v minulým pořadí a obsazen, usazen jako dřez plnej lógru v mojí hlavě

naprosto zbytečně
k ničemu
k trápení
a k duševnímu blbě

jenže, když na to zapomenu, na to co se stalo, jakej to bude mít význam, proč se to stalo

 

pro nic za nic
stopcit
řekni

 

řekl bys mi důvod, kdybych se zeptala, a nebo by to vyznělo jako kočičí kňourání zoufalé ženy, co ti dala a teďka se chová zase jako..

 

proč se to stalo?

 

proč mě to tak mrzí
že už vím, jak moc jsme si teďka cizí

 

že mě štve jak žiju
a že mrhám časem životním
a je mi blbě

 

tvá náruč skýtá pořád stejný teplo
ale ta láska, co tu byla, to všecko zdechlo

 

protože už mi nevoníš
a já se s tím musím smířit
i když bych raděj usínala s hezkou vzpomínkou, na někoho kdo byl a už nebude..

 

protože mi připomínáš kým jsem byla
a že jsem se vlastně vůbec nezměnila..