dost bylo unylých niancí
díváš se na mě pořád stejně
už jenom ty
změnilo se asi spoustu věcí
včetně barvy mejch nehtů
aniž bych chtěla
jako bych byla Alenka v říši divů
vzala si kus koláče
a pak se zvětšila
..
moje ego smaragdově zbarvené jako paví peří
polomrtvého ptáka, toho co už nikdy neuvidím
nebo ne?
interní vtípek
tvoje a moje svědomí
když ho sečteme
stejně se budeme pořád chtít
nebo ne?
mám teď přátele
mám teď úsměvy a konference
všechno, co miluju nabylo obrysů
a já nevím zdali to snesu
protože jsem byla zvyklá žít ve svojí Miší díře, ale nebylo mi v ní fajn
..
pro tebe jsem pořád pouze a jenom
svlíkám se
do tvých výkresů v čítánkách pro ajťáky
měním se v jedničky a nuly
v tvojí učebnici angličtiny vyslovuju třetí tvar slovesa správně
zatímco tebe zajímá jenom to, co ve mě ještě zůstalo stejný
nymfomanie a tvoje modré jméno vryto do mých zápěstí
matrace budiž synonymem tvé kastrace
už nikdy si nevrznem ámen!
jsem učitelkou sebeovládání v téhle realitě, která je jedna z mnoha a beru v potaz konstelaci hvězd
..
ačkoliv pořád tě chci ovládat
zatímco mě budeš přivazovat k pelesti tvojí postele
chci abys ke mě cítil něco, co ještě k nikomu
a tím budeme nesmrtelný
..
tím uniknu někam, kde na chvíli nebudu sama sebou
a bude to vhlké a ukřičené a mokré jako déšť na holém těle a naše velké ne zazní teprve až bude po všem
napadlo tě někdy, co by se stalo, kdybys řekl ano?
Mně se při čtení vybavila jedna báseň Václava Hraběte, v této je ale víc ženské jemnosti. Pěkné, takové obrazné, nápadité, osobité.
07.01.2017 00:46:49 | Rolník
to je smršť, ale líbí se mi to...
29.10.2016 10:28:39 | iluzionistka
díky...neumím něco napsat jen o jedný věci v mý hlavě, dycky se do toho promítne všechno možný...a vychrlí se to ven
29.10.2016 15:10:37 | Loveless