nahatatá...

vešla jsem dovnitř nejistě postoupila o pár kroků a zastavila se
na staromódním gauči seděl nehybný muž a prohlížel si mě s přivřenýma očima
ani velký ani malý ani tlustý ani hubený vlasy neurčité barvy, lehce koňskou tváří,
pletí zkorodovaného zinku, nevtíravé oblečení
a stříbřitý oblak kouře se rozplýval ve vzduchu nad jeho hlavou,
v té jeho nehybnosti bylo něco podivného…
,,Kolik je vám?,, štěkl jako vlčák
,,Kolik byste řekl?,,
,,Přibližně…svlékněte se,,
,,Proč?,,
,,Tak se rychle pozná jaké máte předpoklady,,
,,Možná…svým způsobem to je…tělesné nebo morální?,,
neodpověděl
pokrčila jsem rameny…a byla bez šatů
nehnutě mě pozoroval…,,Opravdu chcete ty peníze?,,
,,Proto jsem tady…pokud šlo jen o to abyste mne viděl nahou díky a zase půjdu,,
Jeho výraz se nezměnil…,,Co byste s nimi dělala?
peníze se rozplývají když spíte, mizí zatímco si přezouváte boty, které se rozpadají,
jste neustále v pohybu, ale všude přicházíte pozdě,
život se promění v matiku, sčítání násobení dělení,
divoký vír cifer, větrná smršť co odnáší vše do nenasytné temnoty vzduchoprázdna…
,,Nevím…o to se budu zajímat až je budu mít,,
,,Vaše předpoklady jsou až příliš dobré,,
,,Proč?,,
,,To není důležité,,
,,Co mám udělat?,,
,,Svedete jeden svět,,
,,Jak to myslíte?,,
,,Jak to říkám, bojíte se?,,
,,Ne, ale vy mi jen dáte peníze…do postele s ním půjdu já
i když tak velkou postel jsem ještě neviděla,,
,,Jak to provedete je vaše věc, chcete tu práci?,,
,,Ano,,
,,Dobře, rád bych vás pozval na večeři kde vám sdělím podrobnosti,,
,,Nemám večerní šaty,,
,,To napravíme, odložte si,,
,,Už zase?,,
,,Ani se vás nedotknu,,
nastříkal mi kůži chladnou mlhou, pak teplým vonným vzduchem
až se napjala čerstvá a plná síly,
potom nasprejoval jemnou síťovinu a vlákna urovnal,
pomocí trubičky vykouzlil černozelené hedvábí…přehýbal rovnal a spínal
následovala slonovinově bílá tkanina…skládal tvaroval napínal a řasil
takže nakonec šaty spadaly ve vlnivých proudech od ramen až k zemi,
teď rukavice…pokryl mi paže kaší která ztuhla ve třpytivou fialovou látku
a ještě botky…černý satén se smaragdovým leskem,
šperky…trochu parfému…a rozvinul zrcadlo…vypadala jsem jako živá najáda,
ale než jsem se vzpamatovala teleportovali jsme se na večeři
seděli jsme naproti sobě a já přemýšlela co si o mě vlastně myslí
nepokoušel se mě omámit svým kouzlem ani neohromoval zdůrazňovanou mužností
dokonce připouštím že se ke mně chová lhostejně
pokusila jsem o lehký úsměv a postranní pohled zpod sklopených řas…
,,Šetřete si to,, řekl a v koutcích mu zacukalo ,,to budete potřebovat až budete tam,,
,,Byla jsem zvědavá,,
,,Teď to víte,,
,,Co?,,
,,To nač jste byla zvědavá,,
,,Muži jsou většinou stejní…zmáčknete knoflík a vyskočí jako tajtrdlíci jedním směrem,,
,,Myslel jsem že jste chytřejší,,
,,Co tím myslíte?,,
,,Napadá vás co většinu dívek…máte štěstí…ale to vám tam nepomůže
a teď se chcete zeptat co je na vás divné,,
,,To vím sama, jsem nezávislá, za vesmír nedám zlámanou grešli a dělám si co mě napadne,,
/mrkla jsem na jeho ruce, je zvláštní,jako by ho někdo ovládal,
ale to by nemohl pohybovat oběma rukama naráz/
,,Také jsem pozoroval vaše ruce,,
pohodila jsem hlavou a rozesmála se
,,Vy se chcete o mě něco dozvědět, ale nechcete si zadat tím, že se mě na to zeptáte,,
,,Vím co dokážete kávovou lžičkou i jak umíte kroutit zápěstím…jiným, to mi stačí,
teď pozorně poslouchejte, ten Svět totiž není jen tak ledajaký…
Vědění bytostí co tam žijí má jiné kořeny a čerpá poznatky odjinud než ze Země…usilují o jiné věci
nejsou poskvrnění dědičným hříchem…nevyptávají se…po ničem netouží jsou vyrovnaní
nesnaží se pochopit smysl života protože neznají život nenaplněný…jejich vědění je hlubší než naše
neboť naše hledá vysvětlení co je to život, jak ho poznat a jak žít…oni to vědí bez toho hledání
rozumí floře i fauně…skotačiví a veselí jako děti…neznají hádky ani žárlivost všichni tvoří jednu rodinu
takové nadšení v lásce, ale klidné naplněné rozjímavé…
rádi si zpívají, nemají chrámy, neznají víru, ale vědí že až jejich radost dosáhne mezí přírody
nastane pro ně ještě užší sepětí s vesmírnou celistvostí….
Odlétáte za hodinu.

Po týdnu jsme se sešli na stejném místě…
,,Povedlo se vám to?,, zatrylkoval
,,Bylo to snadné…stačilo začít nevinně, žertem, lehkou koketérií, milostnou hrou, malou falší,
ale ten zárodek jim vnikl do srdcí a zalíbil se jim…
rychle vznikla smyslnost, ze smyslnosti žárlivost, ze žárlivosti krutost…brzy vystříkla první krev…
užasli, zhrozili se a začali se rozcházet, tříštit, sdružovali se, ale jedni proti druhým…začaly výčitky…poznali stud
a povýšili ho na ctnost…vznikl pojem cti a každá skupina vztyčila svůj prapor…začali se trápit
bojovat o rozdělení, osamostatnění, práva jednotlivce, o moje a tvoje…začali mluvit různými jazyky…poznali zármutek
a našli v něm zalíbení, prý jen utrpení vede k Pravdě…když propadli zločinu objevili spravedlnost
sepsali si zákoníky sestrojili šibenici…přestali si pamatovat co ztratili a nechtěli věřit, že byli kdysi nevinní a šťastní
pak se stalo něco podivného když ztratili víru i štěstí a nazvali je bájí znovu zatoužili být nevinní,
klesli před touhami svých srdcí a začali se modlit ke své vlastní touze s přesvědčením o její nesplnitelnosti
v domnění že znovu naleznou pravdu že vědění je výš než city, poznání života výš než život, vědění dá moudrost,
moudrost odhalí zákony a znalost zákonů štěstí je výš než štěstí…zamilovali se sami do sebe…objevili se světci,
kázali aby se všichni spojili a přitom nikdo nikomu neubližoval…z toho vznikly války tak aby moudří zlikvidovali nemoudré,
z pýchy a rozkoše žádali všechno nebo nic…vznikla náboženství s kultem nebytí a popření sebe sama pro klid věčnosti
nakonec je vyčerpalo to nesmyslné úsilí a začali hlásat, že utrpení je krása protože jen v něm je myšlenka…
stačí?,,
,,Výborně…co když vám nabídnu dvojnásobek?,,
,,Za co?,,
,,Když to svedete obráceně,,

,,Proč ne…ale začnu Vámi…
a ze všeho nejdřív smažeme oblečení,,…