démoni..

lidi, kterým bylo ublíženo
maj tendenci ubližovat..

 

zase se mi oči lesknou pohrdáním
zase mám chuť podívat se dovnitř lidí
najít každou zranitelnost
zarývat do těch ran nehty
pomalu, ale jistě
mám chuť
ubližovat
sama sobě

 

topit se v krvi svého srdce
krvácí
krvácí
nebyl to dlouhej proces
jen si pomalu a rychle bodnul
z počátku jsem si ani nevšimla rány

 

venom
jed
tvůj

 

v žilách mi teď proudí
tráví mi krev
tráví mi duši
jako bych se stávala tebou

obrazem v nejž sem tebe si stvořila
tvůj smích mi zní v uších

 

se vší tou něhou
kterou jsme spláchli do hajzlu,
na kterým jsme si to spolu rozdávali
jako dva temní, který ostatní nevidí

 

má pověst špinavá
jako povlečení, na kterém ještě zasychá..
nemůže být už horší
nabízí se v tom svoboda
naprostá anarchie slova
ráj pro tu potácivou trosku,
která se stává mnou

 

tvojí královnou pekla,
jsem chtěla být
nebyla jsem dost zlá
snad

 

moje minulost chutná jako pilulka kyanidu
hořkost na jazyku
whisky Jameson
vystihuje moje osobní klišé
jenž bych si vypálila jako cejch
jako růži na rameno
nevěstka
můj osobní ámen
srdce tvrdé jako kámen
drolí se
rozpadá

 

 

tak se jen podívejte..
já tady trpím
krvácím na ten propálenej koberec plnej vajglů
krvacím krokodýlí slzy
tolik mě to mrzí
odešel
a každýmu, kdo se nepodívá
vypíchnu oči

 

protože si to zasloužím,
nejsem nic
za to, že jsem si dovolila
pokusit se
napravit
prvotní hřích
a do úst svých
vtiskla
si
ta tři slova
dala je nepravému
chtěla napravit
démona v tobě

 

protáčíš
své bělmo
v očích

vypadáš jako mrtvola
protáčís
se v hrobě
chtěla jsem patřit
jen tobě

 

 

a teď se bez tebe ztrácím
dala jsem se ti příliš

snad

..
..
..

čeká mě lepší svět
snad konečně rozkve-tu
až se znovuzrodím
zvolím si dobro
to nadliské světlo
které ve mně skomírá

 

znovu začne žhnout