Rychlost těkání

 

Slyším dozvuky pádu, hrnou se kvílením na povrch bělmé kůže. Otočka ve skrutu, pohyblivost nula, latentní terapie výtvarna. 

 

Jak donutit výtvarníci k tvorbě? Sedřít z kůže! Daleko neuteče.

 

Obroda tapierie japonských znaků s formou fluida na hrotu pera. 

 

Řeka slov přeskakuje skaliska neviděného konce. Jejich píseň ódy bublajíc na koutku úst nahoru stoupají.  Proudná voda znovuzrození dimenziolní puvabnosti. 

 

Jehlicí a kozím štětcovím řeku něhy podtrhává siločáry. Formy makro vidění vyvěrají na povrch oné ruky vesmírné. Hlucinace, mámení a teflarace vidění ve víru tvoření.  Ach, ten pocit bezkonečna je nadpozemský.

 

Vidění krásy přírody ze skalisek, okolo lány dokonalosti v barvách kouzel. Jen souzvuky laděných dvou strun do víru pěvců ptačích, přichází přiboje pokoje a nádhery. Vznešené to poznání nekonečna.

 

Jak rychlostí a pokorou opovrhnu. Špatně dopadnu. Však zem ke mě byla milosrdná jen podkopla kolečka pro uvědomění přítomna. 

 

Magie zážitků s Jeho slovní genialitou, nekončící kreativitou, zaobalenou ve vznešeném těle a to jádro... To mě zebe.

 

Na nohy mě postaví, ze dna napomůže vzlétnout, na okamžik jepičího života. 

 

Vděků a díků vesmíru za onu kreativitu do života zanesenou, jsem ji až po uši plná.