jak to s ní vlastně je...

v hlubokém zamyšlení jsem kráčel světem
který v noci obdařil déšť a tudíž vypadal čistě a lehce
z tyrkysové oblohy sálalo slunce, vál mírný větřík
a cesta vířila rozjařenými chodci…

ta jejich bujarost mě poněkud dráždila
tedy spíš ta okázalá radost ze života
což mě zarazilo
normálně nezkoumám své duševní nitro
ale nyní mi nabídlo nečekaně kazové charakterní zrcadlo…

v polovině úvah jsem si povšiml dívky přede mnou
jsem odjakživa obdivovatel něžného pohlaví
vzal ji na vědomí a pocítil probuzený zájem,
čímž mi lehce poklesla čelist až jsem připomínal jehně,
o kterém se zmiňoval Schopenhauer uzavřené společně s řezníkem…

zrovna když jsem oceňoval její ladná záda když se ohlédla přes rameno
což mne příjemně překvapilo její obličej byl stejně přitažlivý jako pozadí
tudíž jsem předvedl ukázku bleskové duchapřítomnosti a usmál se
ona též
smích jí úžasně slušel
měla drobnou provokativní a živou tvář

okamžitě jsem se rozhodl
,,Rád bych s vámi strávil dovolenou v Bermudském trojúhelníku,,

,,To je poněkud nečekané a zvláštní, trochu mne to zaskočilo,, odvětila

Kul jsem železo dokud bylo žhavé
,,To ovšem platilo i o Kolumbovi když uviděl vejce na špičce,,

oči se jí nezvykle rozzářily a rašelinový oheň co se v nich odrážel
byl stejně úžasný jako kterýkoliv zapálený světcem,
vzápětí nastavila tvář imaginárnímu vichru
,,Na druhou stranu miluji divoké počasí,,

srdce se mi splašeně rozbušilo a vzaly mne do práce hypnotizující vlivy
to by mohla být ta chvíle kdy prohlásím něco výjimečného, ona sebou trhne
a tak jsem vyhrkl ,,Nejlahodnější pocit v životě je láska,,

,,Láska?,,…nakrčila nosík
,,Nenapadlo by mne pane, že se projevíte tak konvenčně,
myslíte že existuje něco jménem láska, která je nejnádhernější věcí v životě?
omyl příteli, je to slovo podobné jako počasí jehož význam se mění pokaždé když je někdo vysloví,,

,,Zřejmě jste nepotkala toho pravého,,

,,Nikdo jako ,,ten pravý,, není,,

,,Nevěřím že jste na to přišla vy,,

Zadupala, ale slyšet to nebylo /zato vidět ano/
,,Nemám moc ráda řeči o lásce jako by šlo o ztělesněný zázrak, kterému podřídíte vše
jako by se všichni spikli a přesvědčovali sami sebe, že za rohem na ně čeká nádherné cosi,
co jim bude patřit budou-li se hezky snažit, takže zblbnou a přehlédnou ostatní krásy,
ovšem když se tak dívám na váš měsíční obličej,
ne že byl pěkně zakulacený, ale spíš plný kráterů z vesmírné střelnice,
vyhlížíte jako by jste promokl na kůži, pak vás vysušili v mikrovlnce a přehnali to,,…

,,Myslíte?
Vy jste nikdy nezažila že by jste potkala někoho o kom víte že je to ten s nímž máte v životě něco do činění?,,
nebylo to sice moc duchaplné a navíc to znělo jako od trpaslíka zahrabaného v koutě pod dekou

,,Zažila pane ulitý starte, ale nikdy mi to neskýtalo útěchu,
láska je jako vrtošivé dítě u matčina prsu, neduživá a každou chvíli jí měníte plínky,,
a lehce jízlivě dodala že vypadám úplně stejně,
ale já se pokusil nenápadně vypnout propadlý hrudník a hbitě odvětil
,,Náhodou, to jste mě ještě neviděla v gymnastickém úboru
při akrobacii na koni našíř,
já vím že srdcem jste romantička…
víte milá Variegate, to je možná ta chyba,
takhle se o tom dá diskutovat donekonečna,
lidé často říkají že něco ztrácí, ale neztrácí se nic co se nevlastní,
nedá se to vyjádřit slovy
to je jako chtít si dělat nárok na kousek něčí duše
a když jej nedostanete nutíte jej aby cítil provinění…
o tom se nepochybuje…to nic nežádá…to ani žádné vysvětlení nepotřebuje…
ten pocit se totiž nedá přivlastnit, nárokovat či zavazovat nelze jej definovat ani se nemusí hájit,
ale lze si jej prostě hezky užít…
pokud lidé nepochopí že je ten pocit obohacuje nikdy si jej plně nevychutnají…

,,Tak to si na vás cestou do toho trianglu pěkně smlsnu,, řekla a rozesmála se…