obroušení závitníků...

je svěží ráno…vzduch průzračný…nad krajem leží tlaková výše která vyhání vlhkost a mlhu…
v takovém počasí vadnoucí síly rozkvétají tak pojďme ty a já když na nebi se rozprostírá nová výzva…
je mi právě tak akorát a čím dál víc…obvyklý výraz mírný úsměv…
zjev jako bych uprchl z laboratoře pro nezákonný výzkum
kde na vzpírající tělo mladého jinocha roubují plešatějící vrásčitou hlavu…
asi jako maskérova práce ze Švéda udělat Egypťana…
občas si uvařím a možná by vám to i chutnalo
pokud nevlastníte chuťové pohárky a místo žaludku máte litinu
až na tu mastnotu ze které by se pos…til i kamenný svatý na mostě…
mimochodem znáte tuhle?...
Může se ježíš vrátit?...
ne, protože kdyby to někdo tenkrát opravdu chtěl tak ho přitlučou na bumerang…

Mezi domy náhle protančilo čiperné psychické chvění ženské vitality…pružná snědá hispánka…
rtuťovitá žihadla jejích smyslných myšlenek…stojí ke mně zády…husté ticho…neznám ji…
jak se asi jmenuje možná Amantina nebo Inocencia či Esperanza?...
ó miluji vás…vaše prameny věčné v ňadrech…
ani se neohlédla…
jdu dál…slyším další…
duše…chvějí se…roztřesené…ohnivé tykadlo touhy…nenávist…bodavá lítost…bláznivá radost…
stejně jako útržky a ostré hroty melodie z kalné orchestrální šmouhy Mahlerovy symfonie…
čtu si zpaměti Becketta…
můj čas je omezený…to proto že jednoho krásného dne kdy se bude příroda smát
skřipec propustí černé hordy které zaženou nebe…
o kolik věcí přijdu strachem ze starých omylů?
Je mnoho forem ze kterých neměnnost hledá únik ze své beztvarosti…
no říká to hezky ten starý dobrý Samuel…
vždy má v zásobě pár slov smutné útěchy…

Upoutá mne dívka dlouhé nohy přitažlivá záplava kaštanových vlasů s knihou Odyssea…
v duchu si představuju co si o mě myslí…
Vypadá inteligentně…asi toho dost vytrpěl díky tomu obličeji…
určitě vášnivý…co čte? Becketta?...no ovšem…
Naladím se na její myšlenky…nejdřív šum…pak libý tón její duše…
no jasně je zamilovaná…do instruktora jógy…o mě tam nic není…
jsem jen součástí scenérie…všimla si jak na ni civím a odvrací se…
chlapče milý tvůj egocentrismus tě pokaždé odrovná…
jdu dál…za sluncem…sirény si prozpěvují…tuším že mi nejspíš žádná nezazpívá…

Co takhle krátkou pohádku?...
kachna jde do lesa a potká vlka tak se promění v žábu přeskočí vlka a padá rovnou do sloní tlamy,
Vyhne se klům a dopadne do rybníka…když se vynoří jako mřenka uvidí princeznu
která říká pojď ke mně dám ti perníček,
jenže mřenka ví že je to zlá čarodějnice, tak jí přetáhne uhelnou lopatou
a za odměnu dostane půl Honzy, vlas Děda Větrníka a šest medvědů s cibulkou…no nic…

Co slovní fotbálek?
Otec-fabrika…matka-postel…dítě-míč…voda-břicho…tunel-bagr…
Kdo rozhodne co je správně?...nastavit pravidla…kdo nastaví pravidla?
Apropó kdysi jsem dělal rozhodčího na fotbale a taky na soutěžích…
Například pokud jde o soutěže dětí při výročním pestrém odpoledni
/a za chvíli bude 1.6. že/…platí jisté zásady…
především zcela pominete dítka a plně se soustředíte na matky
neboť odtud vane mnoho zajímavých možností…avšak i zuřivosti
například ukryté nože v silonkách, granát mezi ňadry či ocelové lanko kolem pasu,
na první místo se z takových důvodů automaticky vyšvihne
třeba těžkotonážní Charibda s huňatým obočím
která vypadá že zrovna odběhla z úpatí gilotiny kde si klidně pletla šály
tudíž při pohledu na ty dvě chlupaté housenky nad očima slyšíte padat hlavy…
další pořadí už bývá těžší
můžete si vybrat mezi dívkou v koupacím úboru který začíná na úpatí páteře
a končí o dva centimetry níže takže vás jen úzký záhon brambor dělí od dobrodružství
na nosánku má romanticky černou šmouhu dle toho jak si jej mnula při umývání pánví…
následuje vysoká lehce připomínající výčitku v tváři
malinko poznamenaná bujným poprsím zastávající práci pokojské
takže se může stát že místo stlaní postelí zastele k sobě vás
a do třetice sférická, co zepředu připomíná žonglérku s kužely a zezadu zmrzlinářku
takže to vypadá že něco nevysloveného z ní vypučí a spojí se s vaším nitrem…
co to už záleží na vaší fantazii…
pak se může stát že díky nerozhodnosti vám levé víčko začne škubat jako roleta
jakoby si někdo uvnitř vaší hlavy hrál se šňůrou…

no a to nic není proti tomu jak se rozhodnout čím by chtěl člověk být…
jen tak mimochodem čím jste chtěli být?...já ničím…jen si hrát číst knížky a procházet se…
třeba Angličané mají dva pojmy štěstí…za prvé cestovat…za druhé necestovat…
záleží na vzrušení…umění žít…
jistě znáte to vražedné tempo života jaký vedete aby jste na něco zapomněli,
na druhou stranu vražedné tempo může vyjadřovat i pomalá bezstarostná chůze přes rušnou ulici…

tak se mějte a snad si dobře vyberete já se jdu natáhnout…

jen tak ležet
s rukama rozpřaženýma
oči zavřené
a rozpustile snívat

jen tak ležet
pod oblaky dřímat
zatímco se stmívá

jen tak ležet
být vším
a maličko se pousmívat