s tajemnou příchutí bytí...

krátká verze pro ty co neradi čtou dlouhé…

občas se stává
že se hlava naplní
životem, vzpomínkami
postupy či vzorci
na myriádách
rozličných úrovní

a pak se otevře

začnete mluvit pomaleji
a každé slovo probouzí
tisíce odkazů

hodíte vlastní já i postavení za hlavu
necháte všechno plavat
nasajete vůni větru
a uvolníte pohasínající smysly tomu
co je tam venku
co roste

prostě nechat splynout rezonance
hrát si
vrátit je proměněné
a nechat je vyprávět
věci jiné
i když si říkám
Cože?
Co jsi to říkal?

tak jsem se sbalil
na kouzelnou výpravu
naložil na parník
vyrazil po proudu
a pod kotel házím všechno
nábytek obložení
i palubu
až k čáře ponoru
a myslím jen na oheň
který mě pohání někam
kde to ještě neznám…

a teď delší verze…

Ty má dobroto!...co je to za místo?
takový nepořádek…všichni vysílají nikdo nepřijímá...
budu trvat na umístění varování…
ovšem podle hlášení vlnologů ze Sošného Veveří
se tady inteligence prý nedokázala zcela vyvinout,
kromě složené tokáty pro hydraulické lisy
a několika individuí co hrají golf na náhorní planině v Tibetu…
pardon ještě jsem se nepředstavil…i když…
vám ten energetický vzorec doprovázený gesty stejně moc neřekne…

díky krejčímu jsem vyfasoval podobu zde dominantního druhu
ve formě paviána s trochu zvláštníma rukama,
což se ale nesetkalo s moc kladným ohlasem z oddělení dámského prádla
kde když mne uviděli vzali všichni východ úprkem…
vida i přes dobrou vůli v odvážném tání jsou cítit kusy ker
naštěstí mám volitelná vylepšení
takže jsem se posléze vynořil z kabinky
jako jeden z týpků na plakátu pro jakousi vůni muže
no vážně mají to tady rozdělené…na muže ženy a další nuance

první co jsem vzápětí zjistil bylo že se stávám středem zájmu
a i dívky /forma ženy/ mají jistou záhadnou přitažlivost…
takže k tomuhle ta věc je…no jen si to představte…
když se mi tedy zavěsila na krk jedna pohledná slečna
/teda přirovnávat tady umí/
zahájil jsem konverzaci slovy ,,zahnízdíš se drahá?,,
naštěstí jsem svůj dotaz položil v herštině
což v češtině zní podobně jako jste okouzlující
podívala se mi do tváře a vydechla
,,no teda ty se chvěješ stejně jako já…slyším i tvé srdce,,
její něžná a divoká píseň mne vzrušila
pospěšme do stínu vznešeného stromu…

,,no těmrsk,, odvětila ona
a její vizuální orgány zazářily na hranici sto padesáti mikronů
vyloudila lahodný dechový zvuk
,,příteli neměl by ses takhle sjíždět,,
opáčil jsem recitací sladké jaro je tvým časem…

,,svatý Toledo takhle brzo přijdeš do krymu,,
popadla mě za ruku a odtáhla k sobě domů…
byla tak jemná přímo k usínání
až mě napadl Michelangelo
jak drahý je mi spánek zatímco zlo a hanba přetrvávají
nevidět a necítit je mé štěstí…
trhla sebou
každé osvobození je obnovením světa a vztahů k člověku samotnému
/to je pro změnu Marx/
zvedl jsem paže do vzduchu postavil se na špičky
nadechl vydechl zasmál se otočil kolem své osy a luskl prsty
z dlaní se rozlil déšť jisker
který se vtáhl do jejích vlasů které okamžitě zahořely
/začala jančit/
udělal jsem něco špatně?…
ten kdo sleduje ptáky musí zůstat neviděn a neslyšen…

,,víte že do bytu ohňostroje nepatří,, podotkla ale pak se zarazila
vy jste Mimoň!…zaslechl jste subatomické sdělení…udělejte znovu to své psí…
vzal jsem ji za ruku…
/vždyť i pevně sevřít prázdnotu může být někdy lepší
než držet ve zlomených rukou celé království/
krystalická čnělka je rosolovitá tyčinka
která se otáčí po směru hodinových ručiček
rychlostí šedesát otáček za minutu v jisté oblasti žaludku škeble
je to patrně jediný rotující orgán v celé zvířecí říši…
neuvěřitelné vykřikla…zkuste se trochu ztenčit…a mohl by jste mít šediny…
hmm teď vypadáte líp akorát vám něco chybí…

to proto že jsem v téhle dimenzi jen z části
díky zvířeným vlnám nezávislým na čase magnového fázování
mohli bychom zkusit nějaké vaše domorodé věci…
ano mohli bychom se najíst řekla…
snědl jsem tři šálky ,veverku, ozdobný tácek zašklebil se a políbil ji…
otřela se mi nosem o ucho a utrousila ,,ještě že nejste vegetarián,
myslete na odmocniny ze třetích mocnin binární skupiny nebo vyšší prvočísla
někde tu mám vonné tyčinky
taky můžu pustit hudbu
a na talíř gramofonu položila desku The Monkees…

pohlédl jsem na ni
její oči z temných drahokamů zářily zlatě jako smutné oči žab
a ponořil se přímo do srdce jejího slunce

dvě brány spánku
jedna z rohu druhá ze slonoviny
panenská divočina
nezkažený majestát pustiny
čistota okamžiku

a to nám stačilo…

o kousek dál se vznesl malý knoflík a otevřel díru v prostoru,
která se proměnila v materiál čočky připomínající čelní sklo od škodovky
a za ním vyčuhovala část rohožky s nápisem ,,vítejte v protisedství,,
elektromagnetický profil jedna…postglaciální situace - nepřičleněná
odpočet synchronizace spektra…5..4..3..2..1…
na místo vtrhl poryv vzduchu
a nebe mělo barvu roztavených tygrů…

po chvíli bylo možné ještě zaslechnout jak někdo zahejoval…Hej děte s těma rachejtlema do háje…


p.s.í.

říká se že každý člověk hledá smysl života
to ale není tak docela pravda
hledáme především prožitek toho
že jsme vůbec na živu
aby pak ty zážitky mohly rezonovat
v naší vnitřní skutečnosti
s pocitem pravého vytržení nad tím
že žijeme