Cigárko

P. odjel zachraňovat svět a venku je pomalu ale jistě tma. Po neskutečně dlouhé době jsem opravdu dostala chuť otevřít si lahev vína a hlavně si zakouřit. Jakoby tahle potřeba čekala vždycky za rohem než P. odejde pryč ze dveří. A pak tahle moje touha pomalu vyjde a uzavře mě ve svojí náruči. V hlavě se mi víří myšlenky na to, jak vkládám cigeretu do úst, jak se mi měkký filtr opírá o spodní ret a lepí se na horní, jak škrtám zapalovačem a oheň zažíhá tabák a dým se roztančí divokým tancem nad mojí hlavou a pak lehce rozplývá kolem skleničky vína. Strašný pocity závisláka. Cigareta je u nás doma sprostý slovo, ale víno by se našlo. A teď si představte, že já, emeritní pijan, jsem si nezvládla otevřít flašku. A tak tu sedím a piju ledovou vodu a doufám, že mě přejde ta chuť na cigáro.

Říkali ať nekouřím, ať si v krámu nekupuju rakovinu,

Jenže já prostě nemůžu přestat, jsem závislej, řikám to na rovinu.

Jednu cigaretu na minutu, popel padá, 

jeden, druhej, třetí, čtvrtej, pátej (panák)

po dalším už vypadám jak démon (zabiják).

Přestat pít se jevilo jako hrozně jednoduchá věc a taky to tak víceméně bylo. Ze dne na den jsem vystřízlivěla a při pachu vodky se mi i dělalo lehce nevolno. Od tý doby jsem měla alkoholických drinků co by se dalo na prstech jedný ruky spočítat. Mnohem víc mě baví ledový kafe, cola ve skleněný lahvi s brčkem, nealkoholický pivo. Jednoduchý to bylo, protože alkohol reálně mění pohled na svět. Svět je zakalenej, točí se, krok je nejistej a vratkej. Člověk plácá hlouposti, svěřuje se lidem, kterým by se svěřovat neměl, dělá rozhodnutí, která nevalně ovlivňují jeho budoucnost. Ne, díky. Alkohol jsem vzala a odložila jako něco nepotřebného. Vezměte si ho, kdo chcete, máte-li sílu na to hrát tuhle vysokou hru.

 Alkohol Martina 0:1. 

Kouření je ale úplně něco jinýho. Ten viditelnej a přítomnej vliv byl a je stále jedinej - pohoda, úleva, klid. Milovala jsem a stále asi miluju zvuk otevírající se tabatěrky, ten elegantní oblouček cigarety na cestě k ústům, ten potutelnej úsměv kuřáka při připálení. A pak první vdech - výdech, dým svobodně plující z nosu a úst, tančící kolem mě. Ruka pokrčená v lokti. Další nádech a přichází ten klid, jakoby mne dým objal a začal chránit. K mojí představě ideálního rána je pořád ještě na druhým místě je v kavárně v rušné ulici, já sedící s hrnkem horké kávy v jedné ruce a s cigaretou v druhé, utajená v koutě, přítomná.

Cigarety Martina 100000000000000000 : 0.

(„Cigareta je typ dokonalého potěšení. Je úžasná a zanechává nás neuspokojeny. Co víc si můžeme přát.“)

S láskou 

M.