v_c_n_s

Mám těžkou hlavu. Těch opravdu střízlivých chvilek už je jen málo. A pořád tolik příběhů, o kterých nikdo nikdy nenapíše.

A ten můj jeden z nich.

Fakt už nemůžu. Mami, tati. Nebudete na mě pyšní. Asi nikdy. Omlouvám se.

Otevírám oči příliš rychle a zapomínám je zavřít ve chvíli, kdy se nemám dívat. Vždycky jsem to tak měla. Všechny ty představy. Ty teorie, šílenosti. Pronásledují mě.

Stránky.

Měsíce.

Knihy.

Už ani nemám chuť. Jen prostě musím.

Jinak to nejde.

Po nás potopa. A před námi už vůbec nic.

Zkurvená láska.

A tak nějak všechno.