za stlaní...

to místo bylo zvláštní
stůl pokrývaly papíry
zmuchlané do kuliček
lampa svítila
na židli seděla mladá žena
s půvabným obličejem
hustými rezavými vlasy
vyčesanými vzhůru
zoubky jako perličky svítily
mezi pootevřenými ústy
štíhlé ruce s dlouhými prsty
něžně položené přes klávesnici

ne tato žena nebyla mrtvá
všiml jsem si že se jí zdvíhají ramena
jen lehce oddechovala
nakoukl jsem nad stůl
co předtím napsala
neusni neusni neusni ne…

odkašlal jsem si
malinko se pohnula
přesunula hlavu
vlase se jí uvolnily
světlo se jí zalesklo na brýlích
ale neprobudilo ji
začala jen spát hlasitěji

zmáčkl jsem pár kláves
a rozezněl se čistý zvuk zvonku

probrala se a řekla
na tohle nemám žádný nápěv!

nápěv na co? opáčil jsem

zamrkala za brýlemi
vyčesala vlasy a přichytila je
ostře řezanou tužkou
jsem vaše
asistentka samozřejmě
uhladila si chrpové šaty
začala házet papíry do koše
a přitom mluvila
rychle a bez pauzy
takže jsem se nemohl omluvit
a odejít

prostudovala jsem vše důležité
co se týká motivací a invence
mám jen malý nedostatek
nečekané záchvaty spánku
ironie toho stavu jsem si vědoma
ale prací ji vykompenzuji
za hranici běžného očekávání

postavila se
a ocitla se tak blízko
že se mi najednou zdála
místnost příliš malá
a já ucítil její vůni
která mě takřka očarovala
navíc měla v hlase cosi vášnivého
zavřela oči
zaklonila hlavu
zvedla ke mně tvář a promluvila
zdál se mi o vás sen
stál jste čelem ke stromu
měl mokré ponožky
patrně jste běhal po trávě bez bot
rukama si zakrýval obličej
a nahlas odříkával
před pikolou za pikolou
nikdo nesmí stát
nebo nebudu hrát
už jdu…

slova žbluňkla
jako kámen do rybníka
a houpačka se ještě pohupovala
jako by z ní někdo právě seskočil
vydal jste se po úpatí kopce
až k malé mýtině
kde se listí kupilo výš než jinde
akorát aby ukrylo menšího člověka
a z hromady vycházel proužek dýmu
rozhrnul jste kupku
a odkryl mi obličej
dobrá tak jste mě našel

zíral jsem na ni
nemůžu si vzpomenout
jak se ta hra jmenuje

je to stará hra
starší než šachy starší než klení
starší i než leštidlo na boty
je jedno jak se jí říká
hlavně že ji umíte hrát a jste ,,ten,,
navíc docela rychlý

za kopec zapadalo slunce
její úsměv se rozzářil do tvaru půlměsíce
a mě napadlo
že člověk může být kýmkoliv

najednou zazvonil jeden z budíků
co se proměnily z listí
a ten zvuk mi rozezněl srdce
svět se hroutí v temných koutech noci
a my věříme že jedno malé zazvonění
to všechno spraví
ale co když duše a její úzkosti
poplašná zařízení od sebe oddělí
když je tělo odkázáno
jen na vlastní ospalé hodinky
a pak až se probere
nepozná sebe samo
ani pasti co na ně svět nastražil
klobouk je hadem
had je lampou
lampa je dítětem
dítě je včelkou
včelka je prádlem
prádlo je nahotou

kdysi jsem slyšel jeden příběh o muži
který snil že je motýl
a když se probudil nebyl si jistý
jestli je jen muž který sní o tom
že se stal motýlem
nebo jestli je motýlem který sní o tom
že se stal mužem
myslíte že je to možné milá Oneirien?

co si myslíte vy příteli?
a usmála se tou měsíční křivkou

já bych řekl že je to nesmysl
ale naše mysl s tou otázkou přesto zápasí
jak často si přivoláváme nějakou vzpomínku
například rozhovor se známým
jen proto abychom zjistili
že paměť je klam utkaný ve snech?
a jak často sníme o něčem a pak zjistíme
že ten sen předjímal zážitky
ze skutečného života
že například vyřešíme problém
který jsme předtím nemohli vyřešit
nebo pochopíme něčí pocity
jejichž motivace nám unikala

skutečnost nebo představa?
dokážeme rozlišit jedno od druhého?
a jsme ochotni uvěřit
že se mohou vzájemně překrývat?
to je ta skulina
kterou se můžeme protáhnout
a splynout
je to určitý druh smyslového přenosu
vyladění jedné mysli na druhou

zajiskřilo jí v očích
když nad tím tak přemýšlím
sotva můžeme věřit i jeden druhému
ale asi je to tak lepší
nutí nás to přemýšlet
a odhadovat různé možnosti
překrýváme se jeden druhým
co aby jste sklouzl
ke mně pod peřinu
už vím kde je ta skulina
a s vámi určitě neusnu...



určitě vám vrtá hlavou co to bylo za nápěv že?
inu možná to byl tenhle

….možná je to zločin
a možná to někde uvnitř cítíš
že se vpíjím do tvých očí
a s láskou sním že o mě si sníš…