vinutí...

nejspíš si nebyla jistá
jakou k ní chovám bázeň a úctu
a jak jsem v její přítomnosti nesvůj
takže jsem si uvědomil
že by považovala za příliš smělé
kdybych jí řekl že za nocí
když mě sevře náruč stesku
spočívá její ruka na mém srdci

rozpustile nadzvedla lem modré mantily
a přetáhla si ho přes ústa jako závoj
takže připomínala lesní čarodějku
z časů prvních lidí
její jadeitové oči vtahovaly do záhad vesmíru
a vypadala jako žena
co umí tajemství střežit i stát u jeho zrodu

jako by to z těch mých odezírala
a s úsměvem pravila
ty vaše zase zastavují čas
kolik je vám vlastně let příteli?

může mi být tolik
jako jednomu dubu z té doby
kdy se údolím přehnala bouře s krupobitím
spojil jsem ruce nad hlavou do koruny
pak je rozevřel
jako když se otevírá květ
a co se týká počtu roků
odpovím vám otázkou
kolik ujdete kroků
aby jste se odtud dostala
přes náměstí ke kostelu?

nemám tušení

ano protože měříte vzdálenost na minuty
které vám to zabere
já měřím a chápu svět jinak

tak mi alespoň povězte odkud pocházíte?

inu jsou tam na obloze hvězdy
co tančí jako mocní sběrači
aby přivedli slunce
a já tančím jako lovec
abych přivedl měsíc
ta země je paměť

a co si myslíte o naději?

víte milá Tsammast
často mě napadá
že není na příděl každému jednotlivě
ale existuje jako éter bez hranic
který nás zaplaví ve chvíli kdy se narodíme
abychom ji mohli pomocí citlivé alchymie
kdykoliv přetvořit ve hmatatelnou skutečnost
tím že jí dáme tvar a schopnost k použití
s pocitem divokého štěstí

je tedy dobré mít silné prsty
aby bylo možné potlačit své pochybnosti
i když některé věci nepřebolí
což ale vlastně nechceme
protože jinak by pro nás nic neznamenaly

přitiskl jsem konečky na její zavřené oči
aby uviděla barvy
které se skrývají uvnitř každého z nás
a přejímají tak odvahu z tajemného světa
ke kterému máme všichni přístup
pak provedla totéž ona mně
aby krajiny byly propojené

poté jsem potáhl z hliněné dýmky
a foukl jí vonící kouř do uší a úst
znovu jsem zabafal
oči doširoka rozevřené
a vtáhl kouř hluboko do plic
z útrob začalo vycházet temné burácení
a nabývalo síly dunícího bubnu
až se zdálo že vibruje i vzduch
a dým vycházel ve spirále k obloze
nakonec jsem zařval jako šelma
táhle a procítěně
jsem váš přítel
a budu vždy na vaší straně


…tak si užijte léto přátelé
a kdyby vám náhodou bylo smutno
tak se nadechněte
možná pak také uslyšíte
to téměř nezachytitelné
víření bubnů
vycházející z neznámého území
kdesi hluboko v nitru

uvidí vás a ráda s vámi pojí…