Anotace: Reflexe poslední zkušenosti, beatová próza psaná pro živou recitaci. Blues při úsvitu chaotické existence noci, modlitba spóntáního bepového a slamového rytmu.
Rave shit, dej si hit, dej mi lajk, dva lajky, high fajv, tři lajky, tři lajny lajku tři balalajky a ranajky hajtky noci & úplného zatmění; úsvit, jsem kvit, kvituji, lituji, miluji, tembruji, flipuji čas, vzpomínku ve vínku přítomnosti, slunce ještě rotuje na obrácene straně země, samota srdce driftuje, ruda úzkost mne skartuje, chtíč dripuje z podbřišku, aby chytil lišku spánku která usnula na ústech karmickeho vánku, predmluva je over, ty jsi over, jedna cesta, life is a river, nemam hangover; podívej tak pustit hangdrum a odloucit civilizační šum;
ruch, vzpruha výzva, duha, jizva, niterna sazba, podívej show ražba, mezilidska hradba, tak čeho se bojíš, ze o chvíli se mnou stojíš, že vicka oslepla rozkrojis a lyrická licka ochutnas až přistane další fraktal v mysli zorný sál, podívej hleď naše generace, hrudí pulzuje, hlas hlad vibrace, drogová konzumace, hapticka klimatizace ze v potu je chemického svinstva mutace, ráj Katarze kataklayzma schizma maelstrom maestro hrom, shaloam, omh, Shanti, nebeské ovoce, klid za hranou erupce, mir za vyslovitelnosti manicke fikce, fikce, dikce, jurisdikce, afirmace, přijetí, odmítnutí, zkušenost larva laryngalni vzepjeti panicke dojetí, strach láska preludy respekt preludium svobody a blues sebevraha, úsvit maloměsta všude sama snaha, ztratit sebe pocit najít beat, vyslovit mýtus, vylovit mýtus,
plus obejmout tiskopis polohopis lidské činnosti opis, pět ráno vteřiny se řinou prenatalni tmou, sova za okny snad kohout má se ke zpovědi? a sousedi o mně nevědí ze spisuji spisy nahé opisy generace, co vzala taneční parket jako frontel a kordel poslední štace, noc se nerodí noc je v přerodu v nový den, je to všechno sen, chceš fotku? hmotnou doménu či polobotku? Podívej tvůrce hvězda padá něco si přej je to představivosti rej, slova imaginace ostřé řezají hrany malomocné tmy, odkud se bereš lásko, kde tě lidé berou pod bérce, proč se národy, lidé, politici a věci v hlavě perou, hledám vykoupení, svobodu smíření, proud vnitřní hoření, beatu vmatneni do spánku polohy snění hry kde nejsme hráči, kde informace z dezinformace páčí hlad po dětství a pohádce v pralese nitra, bez přetvářet sváru a lesti,
jsme hlavy poslední generace cybernetické slasti, recitujici pritomne vibrace od klávesnice, vyšší moc skrývá vlastní nemohoucnoust a prosí nás o pomoc a na okraji dechu nezbývá než uvěřit ve vlastní jsoucnost, započit modlitbu ve slibů, že se znovu probudis, že znovu uvěřiš, že noční můra na tebe nemůže, je to na obranu před zlými sny v nekonečné noci, milenka prázdnota a milenec světlo ve svetločivych kornoutech mysli v tocích, sladce, konejšive mne uvijí nářky milosti, milostné knoty stehy dýmani jímani laskání a praskání v srdci hoření tvoření a moření nořeni do množení jedinečnosti času tvůrčího cykasu vortexu oklasu, že vše je správné, lidé děti psi a kočky a dikobrazi ulehaji a zavirají oči vesmíru, ty se pootoci molekulární zatmění, víc než láska a imaginace tu mezi akty není vše je správné, miluj mne miluj ji, miluje mne já miluji ji myslím ji ona mysli mne vše hraje blues karminove hory blues a trubka a Sax vortex zlatého mléka múz...
a vosk medové plastve pana Younga na okraji hřeby porodu a svlékání vláken, už tu není nikdo kdo by nám ublížil, paranoia se mění v kanoi a oje jsou prostoupenim prostoru, jež nás konejšive objimá ve tmě, vše je milodar hlas blues stihoman múz běsy noční můry shůry lunaty zkušenosti kde včelí královna je ta neskonala touha ze jediné, co nevíme je jak spočítat vteřiny na obloze a co je poslední esencí mysli nad hmotou v konečnosti prostoru a času a kam vše odchází a přichází, nic nezaniká a nekončí vše je jedno jedno jedno jedno a ještě jednou jedno vše ve všem...
Tam nahoře dole co je nahoře je dole kořeny jsou nebe a nebe je kořeny miluji tě a ty mne a tak to má být vše je správné milenci spí a sdílejí lože spřádají a spořádají jimi broušené nože skrze než zkoumají svá opálově obnažená těla a svou existenci v tekutém prstenci až na okraj svícnu fluida po němž nakapává nehořlavá tma z medové plástve jazzového saxu podmanivé krásy tvůrčího Vesmíru translucidního dynama okvětních plátků pohasínajících hvězd...
Vesmíru děkuji lásko
pane slečno básní.
Mir všem bytostem.
(15.7.2018 pokoj uh)