střep

Je toho hodně o čem nemluvíš. Řekla bych, že to stejně všechno je jinak, než jak to vypadá. Víš, co bych udělala? Třeba toho učitele znova chytla. Jak on nás. Když ses k němu jednou přiblížila, už se z toho nedalo dostat.

Zdi se v teple roztékají, přelévají se mi přes nohy. Plazí se, plazí, jako had. Mám jich plné boty, stejně jako té krve tenkrát.

Vlastně je to fajn, víš co. Ono se zas tolik nezměnilo.

Přehazuju prsty a nejsou moje, pohlcují mi oči a plivou sliny nasáklé potem. I tvář se roztéká. Jedu pozadu. Říkala jsem, že nesnáším jezdit pozadu, vždycky se mi dělá špatně. On nic netuší a sedí klidně vedle mě. Brno se vlní, má spoustu barev Brno, má spoustu barev, vlní se před nosem. Sklo a houpej se houpej, je konec, jen schody nahoru. Jde to ztěžka, kožená sedačka mě pohltí a nechci vstát. Nechci, jen se houpat jako dítě na klíně. Dopředu dozadu, du dum, du dum, du. Pražce hýkají, žijí vlastním životem, topím se, zalykám se uprostřed vlastního moře. Držím to prsty, těmi prsty které nejsou moje, držím to a pak v jednu chvíli prolomí se hráz, prolomí se břehy a celý svět mi mezi nimi proteče.

Ty se ztratíš, říká Eva. Bere mě do macatého objetí. Mohutná prsa mě na chvíli pohltí a stisknou ve svěráku. Nemůžu dýchat, až Pavel mě vysvobodí. Možná má tak trochu pravdu, měla bys poslouchat.

Pražce ztichly, klopýtám dolů a zdá se mi, že se zem vzdaluje. Je tma, černá a plná vůní. Letí mi nosem do mozku, prohání se mezi zplihlými neurony a hledají cestu ven, skrz hrudník. Stahuje se a svírá, skoro jako Eviny prsa. Směju se tomu, směju se té myšlence jako blázen a potácím se dál, podchodem, mezi obrázky namalované podivnými bytostmi. Prehistoričtí tvorové ožívají, lákají mě do tlam, ze zubů jim odkapává hnis. Musíš to vymačkat, víš, musíš to vymačkat. Kde je hnis, tam řež. Znovu se začínám smát, ale nemám hlas. Zůstal tam, někde uvnitř těch tlam. Skřehotám jako noční pták, melu zobákem naprázdno a prosívám imaginární zrna.

Vlastně je to fajn, říkám, a polámané větve mi křupou pod nohama. Jsou seschlé horkem a drolí se na prach.

Vlastně je to fajn.

Ono se zas tolik nezměnilo.