B1

Pracovat s těstem. Prohnětávat a mnout v dlaních.

Líbí se mi, jak obaluje prsty a táhne se jako med do sklenice. Tvaruju bochníčky a pak je nastřihávám. Jsem porodník, rodím nové a nové tvary. V troubě se pak kroutí a nafukují. Získávají duši. Sleduju je skrz malé okýnko, ukolébaná proudy horkého vzduchu.

Večer pak zase stromy. Nechávám je stékat po skle před očima. Krajina se míhá a mysl volně plyne. Myšlenky jsou rychlejší, než slova. Toulám se tudy a tam, propletená s časem v jedno dlouhé vlákno. Nit, co se sama od sebe občas přetrhne a napojí.

Nádraží je plné. Hladce proplouvám davem. Dýchám stovkou plic a vidím milionem očí. Pes na zemi se líně protahuje a skládá hlavu na přední packy.  Napodobuju v mysli ten pohyb a na chvilku zase vypouštím všechno ven. Země pod nohama láká. Asfalt se v horku vlní a pohlcuje kroky těch, co nikam nespěchají. Courám se líně, nohu za nohou, na patách otisky předků, co tudy prošli dávno přede mnou.

Do nosu vůně oříšků. Cukr se lepí na patro a zůstává na jazyku ještě dlouho poté. Otevřít dveře na tu správnou stranu, nakročit pravou a splynout. Znovu splynout. Snažit se.

Prohnětat těsto.

A nechat se jím naplnit.