úzkým do hlubokého...

v lehkém oparu dubnového dne
na stromech začalo pučet listí
objevili se rorýsi
brouzdal jsem horami
když se stalo cosi znenadání

všechno co se zdálo být nevyhnutelné
se najednou změnilo
a já měl rázem pocit
ve zmocnění silné myslí
neovládat nadšení

tělo co se dosud spokojilo
s dostatkem spánku pohybu
a občas i trochou něhy
náhle zatoužilo mít
doteky dlouhotrvající
dovolující zapomenout
na všechno ostatní

světlo bylo olověně šedé
já ale sálal jako žhnoucí kus kovu
vyšinutý třeštěním z chladu
co není tak zjevné
jako chuť krve v ústech
ale lehce hladivé
vnímání kuriózních souvislostí
symbióza houby s řasou
augurství
deja vu
shody okolností
vzpomínky na něco co se stane
kdy se čas zhmotní tak že se o něj můžu opřít
napůl vzduch napůl sklo co teče oběma směry
a budoucí událost je suvenýr z minulosti

a pak
neznatelný tlak
něco tu je
něco stálo těsně vedle mě
tedy spíš někdo

měla vlasy jak uhelný vodopád
s narudlým leskem
hluboké planoucí oči barvy afrikánu
půvabná jako Cladonia rangiferina
s pravěkou vůní
připomínající aroma rzi
co je cítit při bouřkové smršti

mlčky mě obkroužila
a všude kam šlápla
rašily výhonky starobylé flóry
bující z odtajněné země

tímhle se bavím řekla potutelně
přítomnost totiž neodsouvá minulost pryč
skrývá ji jako pokrývka napadaného sněhu
když roztaje je vidět co pod ním vždy bylo
prostě jen probouzím květy v pustinách
je to snazší než mluvení

pohrávala si tiše s mým vědomím
dokud nezačala vyzařovat její substance
stejně jako vzácný cit
který neexistuje pouze teoreticky
ale hledá předmět
na který soustředí svou pozornost
něco k čemu může přilnout
a ztotožnit se

upřeně se na mě podívala
její zornice se ani nepohnuly
a ještě jednou promluvila
říká se že lze někoho ovládnout a zkultivovat
avšak dřív nebo později
se stejně projeví
svébytná povaha
když ovšem poznáte její tajemství
víte na čem jste
možná vám příteli bude dovoleno
prožít významný život
upřímné touhy
v naprosté nevinnosti

pak se Peculiarity otočila a byla pryč
jakoby v tom severním větru našla štěrbinu
a proklouzla jí

nebylo to nespolečenské
spíš mnohem podivnější
prostě se odtud přesunula jinam

pokrčil jsem rameny a zapálil dýmku
inu není nutné dělat na každého dojem
člověk se často dostane mnohem dál
aniž vzbudí rozruch

předivo časoprostoru se zčistajasna zvlnilo
a myslí mi se smíchem zarezonovalo
tak už pojď ty rozumbrado…čekám…