čtikrátce

Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=WceofPB6Nek

Je to divný mít nějaký emoce, to jsem nezažil celej život. Je to divný nebýt utlumenej a vnímat. Je to divný a nechci to.

Mám strach, že ten normální život pro mě prostě není.

Dny se přelívaj do nocí, obrací se a vrací zpátky všechno, co jsme si neřekli. Dotýkáš se mě jen tak letmo, ale dost nápadně na to, aby si všichni všimli. Může se člověk zamilovat do někoho, koho nezná?

Klademe si otázky, na který neznáme odpovědi. Proč za mnou pořád stojíte? Proč za mě bojujete? A co bude, až budu zase venku? Kde jsem mohl být, kdyby. Garsonka, přítelkyně, práce, spořádanej život. Ale necítil jsem nic. Vůbec nic. A měl jsem něco cítit. Všichni přece něco cítěj.

Myslím na Michala a hledám jedinej pevnej bod v celým tom rozkolísaným systému. Jsme křehcí jak baňky s kraječkama na vánočních stromečcích. Je těžký být sám sebou, když nevíš, kdo vlastně jsi.

Říkáš, že mě miluješ a já tomu nerozumím. Dívám se na svět očima, který bolí. A ty ho vidíš úplně stejně, vím. Jsme tady takoví všichni. Odvezeš příjem, přivezeš překlad, na chodbě mě natlačíš na zeď. Takhle to teď je.

Je tolik lidí a jen jedno jediný štěstí. Na někoho se prostě nedostane. Život je nespravedlivej, řekl by Honza.

Je zvláštní pocit mít tu moc. Držet zlatou těsně nad žílou. Skoro nadpozemsky krásný a smutný zároveň. Čas se zpomaluje, nemá žádnou hodnotu a vy tam sedíte a dotýkáte se hrotem jehly kůže.

A můžete a nemusíte.

Můžete a nemusíte.

Autor odnikud, 22.08.2019

Přečteno 480x

Tipy 13

Poslední tipující: mkinka, Jort, Marten, aravara, Amonasr

Komentáře (6)

Komentujících (4)

Doporučit (0x)

Tisk

Komentáře

nemůže

23.08.2019 17:25:09 | Philogyny

25.08.2019 16:30:22 | odnikud

Je to drsné - no dobře: přizpůsobím se té drsnosti... Podle mne je to jen rozvedený absurdní nápad. Pokud se mýlím, jde o pří-šer-ný bordel v řípě. Je na to lék: rozběhnout se a vrazit hlavou do zdi. Potom buď už nebude o čem psát, nebo se ti to v hlavě srovná. Budeš šťastný, že jsi přežil. Je nádherný ten pocit a to i když vrazit hlavou do betonu by nebyl tvůj nápad.
Nemáš asi představu, co je a není normnální. Láska vzniká spontánně a není vázaná na znám či neznám. Na skutečnosti, které známe, je blbost se znovu ptát. Pokud nevíš, kdo jsi budeš mít IQ asi pod 70, ale to bys nedokázal napsat tu úvahu. Takže kecáš... (:-)... Na další - šestou - dílčí úvahu už tu odpověď je... Štěstí nemá jednotku. Buď je, nebo není. Je v člověku a na tom jediném je, jestli ho najde.
Kdyby to byla skutečnost, tak vpich nic neřeší... je to jedno, jestli jsi, nebo nejsi. Pokud to není hrátka a myslíš tu zpověď vážně, vpíchni. Pro tebe se nic nemění a na ostatní kašleš...

...nikam...

23.08.2019 09:58:13 | aravara

Hele tohle je asi moc složitý na interpretaci, prolínaj se tam dvě roviny, jedna moje a jedna cizí a bordel v řípě mám, to jsem měla vždycky :D

25.08.2019 16:29:54 | odnikud

Vzpomínám si když jsem stál na skále a mohl a nemusel jsem skočit, nebýt větru, asi bych tak prostě jenom přepadl. Teď skládám větru velké díky ne snad proto, že bych se bál smrti, ale proto, že jsem po čase zjistil, že je pro co žít.

22.08.2019 20:37:11 | Slav Milo

To je dobře :) pro začátek určitě

25.08.2019 16:28:45 | odnikud

čtikrátce

čtikrátce

Uživatel

» Přihlásit se

» Registrovat

Autoři online (1+2)

Návštěvnost