Poprava

Nepomáhá ani čistý lesa vzduch,

dýchá se těžčeji než těžce,

copak je to za bludný kruh,

uchopím sekyru, vzápětí i luk.



Cítím, jak srdce tluče a tluče,

Láskou a nenávistí - ruku v ruce.

Toť ten poslední krůček,

jak zbavit tvé tělo - vlastní duše!!!



Začals boje tažení,

oblékám si brnění,

nevyhnem se zranění,

vztek přechází v zatmění,

uslyšíme křik a kostí lámání,

až to hrůzu nahání,

pomsta a žal jsou zbraní,

ku válce vyhraní!



Odvaha jest právě ta,

co síly mi dodává.

Vím - že velilká jsi převaha,

i přes to půjdu - hlava, ne-hlava,

pro mne jistá poprava,

opět okusíme, jaká je tvá povaha!



Za bezpráví a pravdu bude se bít,

zaplatím cenu nejvyšší,

že nespatřím sluce svit,

raději budu v hlíně hnít,

než mezi takovými lidmi žít.