Cefalea

Stále září, přestože je prosinec.
Tentokráte je aura velmi silná, ale zatím nevidí anděly.
Od rána zvrací již podruhé, ale není těhotný, ani nemá chemoterapie.
Leží ve tmě jako plod v lůně matky, zvolil dokonce stejnou pozici.
Kapky deště, které dopadají na parapet, připomínají hudební koncert z první řady.
Potřebuje sluchátka, potřebuje špunty do uší. Nebo jenom nechce uši.
V tenhle moment je sám. Nemá rodinu, ba dokonce nemá děti, byť je milující otec. Nechce.
Tento měsíc je to přesně počtvrté. Naštěstí je to prý v normě.
Svěrák se utahuje, zaslzené oči mu lezou ven a spadnou do dlaní.
Dnes mu nepomohl ani kouzelný sprej.
Tlačítko off mu někdo spustil na 6 hodin.
Znovu má páteř dospělého člověka.
Pomalu se dostává ze tmy.
Je znovu milující otec i manžel.
Ale na jak dlouho?

Tik tak, tik tak…