Bůh ví? - závěr

Nicméně, existence či absence boha je vcelku jenom filosofická debata a zdá se, že třeba v Čechách to už nikomu moc adrenalinu do krve nenažene. Co mi přijde zajímavější a rovněž podstatnějš je otázka za milion, kterou jsme tady naťukli ústy Hegela – má člověk vůbec šanci udělat něco se svým ubohým a ponižujícím životem? Tedy, determinismus contra svoboda. Začneme zase několika citáty, abych mohl exhibovat svou sečtělost:-D „Svoboda je poznaná nutnost.“ - říká náš starý známý Marx. Zavání to trošku dialektikou, ale význam je celkem jasný a pochopitelný – nějprve musíme zjistit kdo jsme, co chceme, co můžeme chtít - tedy co zvládneme a pak v rámci těchto s prominutím „mantinelů“ si můžeme užívat plody naší svobody. Naproti tomu, Sartre má svoji krátkou mantru - „existence je před podstatou“. Což má znamentat – dělej si co chceš a právě skrze toto konání se staneš tím, kým chceš být. Minimálně zajímavý slovní bonmot, i když jeho úspěšná aplikovatelnost je více než sporná. Avšak zase to jsou jen cancy, které někomu kdo je na dně pomohou asi tolik jako zmrzlýmu zimník.

První věc, před kterou bychom se měli mít na pozoru je, že většina těch co budou tvrdit, že život „máme ve svých rukách“, a že tedy člověk „má šanci“, svůj vlastní život ve sračkách nemají (tedy aspoň pro danou chvíli). Možná ho nikdy neměli, možná se jim povedlo se ze sraček dostat. Zvláště ti druzí, jako by tedy měli právo k tomu říci něco, co má váhu a co by chtělo býti obecnou pravdou. „Podívejte se na mě... žil jsem bla bla bla, zakusil jsem bla bla bla, postihlo mě bla bla bla, ale zvládl jsem to a žiju!“ No jo, ale samotný fakt že někdo je v daném okamžiku svého života víceméně šťastný a spokojený automaticky nedokazuje, že každý člověk může být šťastný. To je logika televizní rosničky. Škoda, že se nemůžeme zeptat těch co „z hovna nikdy bič neupletli“, těch co to nezvládli. Kamarád z Gymplu spáchal v 23 letech sebevraždu a předtím pár let ujížděl na perníku. I když se často choval jako debil, já jsem ho měl rád. Měl šanci na dobrý život? Zkurvil si to sám? Málo se snažil? Měl slabou vůli? Anebo využijeme útěk do sociálních věd a řekneme, že za to mohou rozvrácené vztahy v jeho rodině, špatný kamarádi (třeba já), mizerná škola, mizerná životní perspektiva, mizernej život? A co třeba geny? Není možný, že už při početí se nám na prdel vyrazí expirační lhůta a někdo se holt narodí jako zmetek? Pro vítěze je snadný i příjemný postavit se na stranu lidského ducha, protože tím tleská hlavně sám sobě a tomu jak to zvládnul on, ale kde je pravda? Tu se asi nikdy nedozvíme, tak nám nezbývá než žít tak, jako bychom šanci měli. Řekl spasitel z reklami na psí žrádlo...