Moudrost trpělivosti

Zarytý do knih, hledám smysl života. Sbírám rady moudrých lidí, kteří tyto skvosty psali. Nečte se to nejlépe, ale čtu to rád. Hlava mi to pobírá jen pomalu, ale jsem štasten, že můžu něco takového číst. Připadám si lépe, jaksi moudřejší. Vím jaký být k sobě a k ostatním. Čeho si mám vážit a jak se pohybovat životem tak, aby nebyl ztracený. Děsí mě, jak mě pojímá ta mocná síla vědění. Potřebuji se zúčastnit. Potřebuju světu něco předat, něco pro něj nalézt, vytvořit.
Pak se ale probouzím zklamaně s kocovinou. Nemohu na to přijít. Makám na tom, ale přemáhá mě ta temná síla. Už pomalu přestávám věřit, že trpělivost je základ, je to pro mě už příliš dlouho.
Pak najednou slyším ten vnitřní hlas. Pokračuj, pak budeš mít co sklízet.
Tento koloběh mě neustále provází a mám pocit, že časem zešílím. Provází mě bolest i štěstí, ale vzdát se nemůžu. Přiliš hrdým člověkem jsem!