Intimní dopis mému staršímu já

 

Ahoj, mé starší já,

 

Jak to pojmout. Tohle by mělo být shrnutí prvního čtvrt století mého života. Ne zpověď, paměti, nebo stránka v deníku. Spíše nejintimnější vzpomínka pro Tebe - něco, co Ti za pár desítek let připomene, jak jsi premýšlel a vnímal, když Ti bylo 24 let.

 

Pro začátek bych Ti rád připomněl, jak tenhle text vzniká. Sedím na posteli v tom bytě u cesty z kostek, slyším, jak se spolubydlící zase podezřele dlouho sprchuje (i když tvrdila, že si jde umejt vlasy) a za hlavou mi hučí voda v topení. Je březen a zima.

 

Už čtyři roky dělám práci, kterou nejspíš ještě pořád děláš i ty. Nedělám sice rukama, ale přesto mě unavuje víc, než bych si chtěl připustit. Jestli mě baví? Už dlouho nevím, asi jsem si na ni zvykl. Jako to dělají staří manželé, i když se štvou.

 

Když nejsem v práci, často spím. Domů chodím pozdě a kromě času už asi nemám ani moc energie. Občas si dám pivo. Ne sám a ne v nějakém alarmujícím množství, ale v sobotu před šestou ráno mě moje postel dlouho nezažila.Vždy si před srazem dám red bull a nikdy nemám kocovinu. Ani se nikdy moc neopiju. Tohle všechno snad trvá i nadále.

 

Co se týče těhle věcí, pořád jsem neměl nic horšího než trávu, kterou jsem měl naposled před 9 lety. Dost jsem to tenkrát přehnal a těch pár dnů, které následovaly, mě odradily něco podobného opakovat. Ale už to opadá - jestli tohle čteš za pár let, myslím, že už jsi trávu zkusil znovu. Ale nekuř, to je teplý.

 

Kamarádi? Doufám, že jsi v kontaktu s těmi 5 lidmi. Dvěma, se kterými se chystáš strávit letošní dovolenou, jedním, který navždy bude pan Kolega, tvým třetím šéfem a nakonec s tím, se kterým se z nich znáš nejdéle. To jsou lidé, které v tuto chvíli považuji za doživotní přátele. Snad se nepletu, a máš i pár nových přátel.

 

A třeba jsi ve vztahu. Rok a půl uplynul od doby, kdy jsem si definitivně zabalil a vypadnul z bytu v pátém patře. A tím i z toho psycho kolotoče, který mě na těch 19 měsíců dokonale pohltil. Nestýská se mi po ní, i když si občas píšem. Nic jí nemám za zlé, ta doba bylo zatím asi nejintenzivnější období, co jsem prožil. A největší zkušenost, i když to zní jako kýč. A jí se snad daří, i když se nedokážu přesvědčit, že není ztracená. Nemyslím na to, ani na její myšlenky na sebevraždu. To by mi hráblo.

 

Jestli si vzpomínáš na Petru, tak to nějak vystydlo. Viděli jsme se dvakrát po návratu z Východu, pak už nikdy. Ale jsme v kontaktu, napůl tajně. Není nijak zásadní; ani první, a doufám ani poslední, a možná ji máš zahozenou někde vzadu mezi lidmi, které jsi potkal jen párkrát. Chybí mi ty dlouhý cesty vlakem k ní, byl to zvláštní druh odpočinku, který mi teď chybí.

 

Za mě z pohledu opačnýho pohlaví asi všechno, víc bohužel není co psát. Kromě těch dvou holek výše jsou to často prostitutky, ale to už snad neděláš. Kdybys někdy váhal, tak ne, nikdy jsi neměl černošku; alespoň ne do března 2018. Vzpomínáš na Hong Kong? Už je to chvíle, ale těm testům se pořád vyhýbám. Nemám na to koule. Předpokládám, že Ty už víš víc - a doufám že dobrý. Je to v tuhle chvíli můj asi největší skrytej strašák od doby, co se mamka uzdravila.

 

Vlastně si nedovedu představit, jak vypadáš a co děláš. Čekám teď velký změny. Jestli se prodá ten bílej barák pod akátovym kopcem, dostanu poměrně dost peněz. Jenom Ty víš, jak to nakonec dopadlo. V tuhle chvíli váhám, jestli bych zůstal v práci. Nebo se vrátil zpátky tam, kam mě to už dlouho táhne. Vzpomeň si na opařenou nohu a opice v chrámu, město v oparu a divný sochy. Měl by ses vrátit a vyzkoušet betel. A indku. Jenže celej tenhle odstavec mi zavání zklamáním, a do země čaje s kořením se tak v příštích letech podívám zase jen pracovně. 

 

Jo, a zkouším zhubnout, tak snad nejsi moc tlustej.

 

Přemýšlím, kde bych Tě - nás, když dovolíš - chtěl za pár let vidět. Ve zdraví, se zdravou rodinou a přáteli. Kéž bys už věděl, kdo jsi a kam máš jít; protože já to nevím. Nevím, jestli budeš chtít mít k sobě holku. V poslední době si uvědomuju, že byť se mi často stýská po sexu bez ničeho a usínání s někým jiným, převažují chvíle, kdy chci být sám. Budu rád, když to dokážeš změnit, nebo potkáš někoho, kdo Tě přesvědčí.

 

Měj se hezky, nebuď smutnej a nezapomeň si napsat.

 

T.