Ztracený čas ?

Ztracený čas ?

Denně jezdím metrem 25 minut ze Zličína na Florenc.
Co je to z lidského pohledu necelá půlhodina?
Ale já samozřejmě jezdím ještě nazpátek a je to skoro hodina ztraceného času denně.
Kdysi jsem četl ty zbytečné a nečitelné zdarmanoviny. To je nanic. Pak jsem začal znovu číst knihy, ale po pěti minutách mi většinou vypadla z ruky a já jsem začal zabírat – tedy usínat.
Po objevení šachu na mobilu, jsem se naučil tahy a dnes na čtvrté úrovni úspěšně prohrávám skoro každou hru. Ta bestie mě vždy dostane nějakým zákeřným-dopředu naprogramovaným tahem. Mrcha.
Začal jsem tedy vymýšlet povídky a zjistil už třikrát, že jsem přejel svou výstupní stanici. Hlavou se mi honí nápady a najednou : „stanice metra Palmovka“.
„No vida, jak to krásně ubíhá,“ říkám si, „ale taky trochu špatně,“ protože občas se mi tohle zmizení z reality stává i za volantem.
No a to už nemluvím o tom, když manželka zjistí, že neposlouchám její vyprávění ve stylu: „co se stalo v práci,“ !!!
Já se snažím, opravdu se snažím, ale snění je tak návykové.

Možná, že by stačilo jen „menší než malé množství," jenže se bojím, aby mi ho policie v rámci boje proti snění...nezabavila.