Óda na Fernet

O víkendu jsem měl tu možnost po dlouhé době ochutnat Fernet stock. Tento nápoj z likérky Stock Plzeň má již v Čechách a na Moravě 87 letou tradici a docházel k velmi široké oblibě, čehož jsou důkazem jeho přezdívky: drsoň, černý švihák, lak na rakve, fermež, dech mrtvé milenky či velmi poetické: moč mrtvé asfaltérky.

Už z názvu přezdívek je možné tušit, že se jedná o velmi kontrastní pití. Tedy pití, které si vytvoří buď příznivce, a nebo nepřátele – nevím o nějaké významné, k Fernetu ambivalentní komunitě, kterou jeho drsná chuť neurazí ale ani nenadchne.

Po své zkušenosti si říkám, co to je za geniální manažerský nápad namíchat bylinky tak, aby se staly hořkou a jazyk v ústech obracející chutí a ještě s tím mít komerční úspěch? Považte sami – koupili byste si takovou zmrzlinu? Co třeba máslo, chleba, voda z vodovodu? Jak to, že tu třeba nejsou pelyňkové chipsy? Zeptám se takhle: Víte, kde si můžu koupit pochutinu známou jako pendrek? Nevíte? To je kvůli tomu, protože to (téměř) nikdo nechce. Zatímco člověk by mohl očekávat, že receptura nápoje k široké konzumaci bude zprostředkovávat ušlechtilou, vyváženou chuť, která konzumenta dostane na vrchol blaha, jak je i běžný obyčej v kulinářské praxi, tak nikoliv Fernet. Fernet jde cestou hořkosti, která hraničí s konzumovatelností. Jediný klad tohoto nápoje plného otazníků spočívá v tom, že s odstupem času během usrkávání začne přicházet vysvobozující opilost a jako dar z nebes utlumí tu charakteristickou chuť, jež nesmyje ani okena natož jiné kvalitnější nápoje. Konzumace Ferneta mi tedy přijde spíše zážitkem o to: kdo z koho. Jestli zdravý rozum či jen odevzdaná prosba o osvobozující ránu z milosti v podobě alkoholické zmatlanosti mysli. Navíc nechci ani domýšlet důsledky, kdyby kdokoliv během takového zážitku začal zvracet…  Je to snad boží trest za zpupnost konzumace nevhodného pití či jen dietní chyba, která se tu a tam pijákovi přihodí? Prostě chci vyjádřit, že všem pijákům Ferneta patří mé uznání.