Boží svátky

Už od prvního vzplanutí adventního věnce mám špatné spaní. Začíná mě děsit štědrovečerní večeře. Tichá noc. Určitě se zase pohádáme. Svatá noc. Budeme si nadávat. Jala lid v blahý klid. Někdo z nás určitě zase vyletí z kůže, nechá dárky pod stromečkem a uteče dřív, než si stihnu hodit papučí. Ostatně jako vždycky.
Každoročně se totiž za zvuku koled pohádáme. První spor nastává v momentu, kdy dorazí babička s bramborovým salátem. Tu rosolovitou hmotu pochybných barev nechtějí ani psiska. Babička jde pak hněv zakousnout cukrovím, zatímco druhý aktér hádky, maminka, se uklidí ke smažení posledních ostatků kapra. Mužské pokolení nemá dost nervů na to, aby tyhle generační spory poslouchalo, a tak utíká na balkon kouřit. Jeden z nich je nekuřák a druhý věčně odvyká... Když se vzduch znovu pročistí, rodinka zasedá k večeři. Další minutu věnujeme stále stejné konverzaci: „Proč si nedáš salát?“ „Nechutná mi.“ „Vždyť si ho ani nezkusila!“ „Zkusila, nechutná mi.“ „Co seš to za člověka, že ti nechutná salát?!“ Načež teatrálně odkládám kapra a s bramborem a dám si radši polévku. A tady idylka končí. Nikdy jsme totiž ještě v polévce nenašli rybí kost, v tomhle ohledu jsme průměrná nenápadná rodina. Nic se přece nemá přehánět.
Opravdová Itálie ovšem nastává až u stromečku. Dárky jsou moc infantilní, moc drahé, moc zbytečné, je jich tak obecně moc... „Babičko, proč nám kupuješ už třetí mixér?“ Byl ve slevě. Děda zmerčí, kolik dárků jeho choť doopravdy nakoupila a rázem pochopí, kam zmizel jeho důchod. Ztropí naučenou scénu a odchází do předsíně. Oblékne se, samozřejmě si nezapomene vzít ani své dárky, a nasupeně zavelí k odchodu.
S odchodem dědečka končí i náš Štědrý večer. Štědrý co se týče hádek a stresových situací. Zbytek naší rodinky usedá k televizní Popelce a vyčerpáním usíná.
V čem tedy tkví kouzlo Vánoc? Dlouho jsem to nechápala. Odpoveď mi přinesl až text profláknuté koledy. Tichá noc, svatá noc. Ježíšku na líčku, boží láska si s úsměvem hrá. Vánoce jsou boží svátky. Přece i Bůh se občas musí pobavit tak, že mu cukají koutky! Takže se zasměj, brachu, a zase za rok. Mimochodem, dej, ať letošek přežiju ve zdraví.