Mrcha zima

Každoročně nás "nečekaně" přepadá, sebou přináší zimní kabát, mokré silnice, opožděné autobusy, deprese, nemoce nebo tolik nesnášené vylézání z rozehřátých peřin a polštářů.
Navlékání se do studených džín, které jsem zapomněla v místnosti, kde přece "nepotřebuji" topit.
Vstávání do tmy, hledění na znechucené obličeje po první poprašku a teplotě kolem nuly.
Každý toto pochmurné a někdy až moc sněhové období prožívá jinak.
Děti se těší, teenageři s úděsem navlékají tenisky, zapomínajíc na "bílý" nákup, šlapou v závějích. Dospělí se snaží jak se tak říká : " nerozbít si hubu ani auto". A senioři se bojí o již jednou zlomený kyčelní kloub. Pro některé z nás, je to zpráva, že se mohou vydat na hory. Bohužel se nevydaří a celou dovolenou prší a tak jediné co vytahují z kufru je deštník a tenisky.

Každý rok se zimou přichází spousty radostí a starostí.

Nikdo asi nezapomene na to jak jeho dítě, pes nebo kočka skotačí ve sněhových peřinách a snaží se pečlivě zakrýt svou pravou identitu převlečením za sněhuláka. A tady už přichází ona starost, maminka nadává, že se její milovaný andílek nachladí a bude s rýmou popřípadě s teplotou v posteli, což se pak Pepík naštve, že nemůže koulovat otce co balancuje od auta do domu a na zpět, pro zapomenutý nákup.
Majitelé mazlíčků si stěžují, že jejich roztomilý ratlíček zamazal gauč a postel.
Když už i Karel vedle z domu natáhne rukavice a šálu. Mařena ze zdola si na svůj "dokonalý" účes natáhne čepici, už víme, že jde do tuhého. Dítěti se nechce do školy, otec simuluje zranění při nošení nákupu po ledovce (louže před domem) a i máma vzdává praní povlečení a psa.

Po všech útrapách si nakonec všichni oddychneme když ta Mrcha Zima odchází...