Moje veselé ráno

Proboha! Už zase to slyším. Ta otravná písnička, jež mi znepříjemňuje každé všední ráno. No nic, je čas vstát. Vyškrábu se z postele a dojdu k poličce, kde mám odložený mobil. Vypnu budík. A je klid. Mrknu na nástěnné hodiny. Je za deset minut sedm. To mám čas si ještě na chvíli lehnout, napadne mě. A tak přemýšlet, jestli se vrátit zpět do vyhřáté postele nebo ne. Nakonec má touha po měkké posteli převládne. Skočím tedy pod deku a zababuším se. Zavřu oči, jenom na pár minut, říkám si.

Otevírám oči. Přemýšlím, jestli už mám vstát nebo mám ještě čas. Natočím hlavu, abych viděla na hodiny. Cože!? Půl osmé, vážně? Bože, já už zase nestíhám. A tak, div se nepřerazím o psa ležícího před dveřmi mého pokoje, vbíhám do koupelny, kde udělám rychlou ranní hygienu, abych vypadala k světu. Ještě v triku na spaní po mém otci běžím do obýváku, abych si mohla dát něco k jídlu. Jako vždy tady na mě čeká snídaně, a tak neváhám a rychle beru rohlík s marmeládou a dvakrát si ukousnu. Následně usrknu z již vychladlého čaje a ještě jednou si kousnu. Běžím do pokoje, abych se mohla převléct. Ale nemám čas přemýšlet nad tím, co si obleču, a tak zkrátka vezmu první triko, které potkám a rvu si ho přes hlavu. Potom ještě rifle. Pospíchám. Podívám se do tašky a zkontroluju, že mám všechny učebnice nachystané. S klidným pocitem shledávám, že je vše v pořádku. Jenže v tu chvíli si uvědomím, že na dnešek máme úkol do angličtiny. Sakra, nestihnu ho už udělat. No nic, to přece nevadí, budeme mít češtinu, a tak to zvládám s přehledem. Znova se podívám na hodiny. Už mám jen deset minut, určitě nestihnu přijít včas! Zapnu tašku, popadnu mikinu, mobil a klíče, na předsíni si obuju svoje modré "conversky". Užuž se natahuju po klice, že vyrazím. Ale v posledním okamžiku mi probleskne hlavou, že druhou hodinu píšeme písemku z biologie a já se zapomněla naučit. Sakra. Zapomínám na kliku, vyzouvám si boty a házím tašku vedle spícího psa. Teda… Před vteřinou ještě ležel jako zabitý, ale už ožil.


Pomalejším krokem dojdu do obýváku, zapnu televizi a beru si rohlík, se kterým usedám na pohovce a sleduju ranní vysílání nějaké televizní stanice. Vidím to tak, že jsem zaspala a do školy dojdu až na čtvrtou hodinu. Jsem genius.