1. příběh - Avokádo

 

Tak tu sedím první den a nevím, kde mi hlava stojí. Co všechno zmáčknout, kdo chce a nechce doklad…kdo bude jak platit…hotovost či bankovní převod…nevím, nic nevím. Směji se, zdravím ještě dalšího zákazníka nebo už je to jen křeč?

 

„Soustřeď se, Soňo!! Dává si na pás tašku..nezapomenout zmáčknout tlačítko…“

 

Přichází starší pár. Pán se tváří důležitě, paní vedle něho cupitá.

 

„Asi je celý život pod pantoflem“, říkám si „Tak chci skončit i já? Snad ne, mám navíc než na uvzdychanou paničku.“  A jak tak přemýšlím, dávám věci přes snímací pás…pip…pip..pip…uvidím neznámou věc na stole. „Že by avokádo?“

 

„No, to je tedy dotaz“ (vidím nad hlavou důležitého starého pána bublinu – „paní za pokladnou má asi pomocnou školu“).

 

„ To tu ještě nebylo…a teď babo raď…kde tě mám ty avokádo najít?“ Prolistuji celý listovník zeleniny, který mám v pokladně. Vedle sebe mám papírový listovník…pečivo…zelenina…nikde nic. Mé zoufalství narůstá. Lidé ve frontě začínají být nervózní…

 

Paní z vedlejší pokladny se otočila. Hurá!!! „Prosím Vás nevíte, kde je avokádo?“ Zkuste se podívat v ovoci.

 

„No to je opravdu kráva, jak všechny ženské“ vidím v bublině ješitného chlapíka, „neví, že je avokádo ovoce“, jeho žena na mě mrkla, asi to má doma na denním pořádku.

 

Tak můžu domarkovat a pár, lépe řečeno, muž, MUŽ, může zaplatit.

 

Ale už slyším za pokladnou. „To to bylo něco. Hned to zkontroluj!! Ta kráva na pokladně nás zdržela a určitě ošidila.“

 

Ale já už naštěstí zdravím nového zákazníka.