2. příběh - Pivo

„Hurá …za chvilenku mi končí má první pětihodinová směna“ pomyslela jsem si.

„Docela mi to uteklo.“

„Čas je opravdu relativní veličina.“

„Paní, prosím Vás, kde tu máte chlazené piva?“ ptá se mě neznámý starší pán

„No to opravdu netuším, zkuste na pokladně vepředu“ a dál pokračuji v umývání pásu, uklízení odpadů, odhlašování ze systému, vypínání  pokladny..

…Paní vedoucí, paní vedoucí“ zkouší vtipně pán „ukáži Vám, kde máte chlazená pivka“

„Snad to ani vidět nepotřebuji.  Pivo nepiju, ani nevyhledávám.“ (sama vím proč, manžel si v něm často vypíjí mozek)

„No, to musíte zkusit, zvu Vás na jedno tady v Tescu“

„No, to snad ani ne. Opravdu pivo nepiju.“

„A proč? Je to dobré na krásná prsa“ dobírá si mě vášnivý zákazník.

„Děkuji, snad příště, spěchám domů.“

„Pojďte si aspoň sáhnout…..,odmlčí se … jak je krásně vychlazené.“

…“snad mě nebude čekat před obchodem“, řekla jsem si. „Co bych s otravným chlapem dělala, mám jich doma málo? Musím trošku zpomalit, pomalu se umýt, převléct se, porozhlédnout se po obchodě.“

Končím, vycházím k zaparkovanému autu. Naštěstí v černočerné tmě ozářené světlem pouličních lamp nikdo nestojí.