Příběh 5 - Lidka

Podle usměvavých lidí před Tescem i v Tescu je vidět, že je prosluněná, voňavá neděle. Ale já místo nedělního lenošení jsem se rozhodla, že půjdu vydělávat penízky.

Je brzo po ránu a kromě mé pokladny nesvítí žádná jiná. Nikdo zatím nepřichází platit, tak já si můžu hrát s pokladnou a zkoumat seznamy zboží, které se prodává v Tescu. Dosud jsem na takovou činnost neměla čas.

Ale už se nám to rozbíhá…,přicházejí první nákupchtiví zákaznici. Za chvilku vedle k pokladně usedá rozená a léty prověřená pokladní Lída. Je to paní v letech, která si s každým povídá, prodávání má na rozdíl ode mne v malíku.

Přemýšlím, že určitě vnímá, jak mi to jde a čeká, kdy udělám jako nováček první chybu.

Asi za hodinu přichází pán, který dává na pás speciální chleba, který jsem ten den ještě neviděla.

„Víte, co je to za chleba?“ ptám se

„To netuším, asi nějaký kváskový.“

Klikám první chleba kváskový, který v listovníku najdu. V tom vyskočí nastartovaná Lída.

„Co to tam dáváš? Nevíš, že chleba se musí převážit?“ Tak to opravdu netuším. Pán odchází a já se cítím provinile, že jsem zase něco popletla. Ale no přece chybami se člověk učí v každém věku, ne?

„Jé, promiňte, já jsem vám začala sama od sebe tykat“, ale blbě by se říkalo „vy, vole“ .

„já jsem Lída.“

Otočím se k ní a s veselostí mně vlastní povídám „Ještě hůře by znělo „Vy, krávo, jak to zase markujete!“

Lída se začala smát.

„Já jsem Soňa a klidně si můžeme v tomto kolotoči tykat, díky.“

Pak už jsem se Lídy mohla celou směnu na cokoliv ptát. Moc mi v tom nedělním dopoledním shonu pomohla.