Spatřit kořist

Včera jsem si byla zaplavat. Rozhodně to ale nesouvisí s žádným mým novoročním předsevzetím. Naopak. Ke sportu jsem si našla cestu již před dávnými lety. A hubnout taky nepotřebuju. Své lehce třesoucí se křivky mám ráda. Což je údajně základ úspěchu. Zásadně ale nerada sportuju sama. Mám nepříjemný pocit, že jsem středem pozornosti. Cítím, jak se mi pohledy cizích lidí nelítostně zabodávají do hřbetu a lstivě tnou do živého masa. Beru si s sebou tedy nějakou tu smečku. Občas je to smečka malá (já a kamarádka) a občas je to smečka rodinná (já, mamka, teta a párek jejích ratolestí). Tentokrát jsme vyrazili v té větší formaci. A byl to mazec. Zásadně totiž nenosím čočky, protože mi nic nevadí tak jako to, když si musím sáhnout do oka (je mi zle i když o tom jen píšu), nebo když si do něj někdo sahá přede mnou. Není to ale vůbec na škodu. Po sundání brýlí se mě jakožto introvertky zmocní falešný pocit bezpečí a ztrácím tím tedy většinu zábran, které při styku s veřejností obyčejně mám. A tak jsem si jen tak klídeček, pianko plavala uprostřed bazénu svá oblíbená prsa, vychutnávala jsem si něžné dotyky proudu vody a v hlavě jsem měla vzduchoprázdno. Vydržela jsem to asi deset bazénů, potom mě z mého pekelného soustředění vytrhnul hurónský smích mé smečky. Stála v hloučku na druhém konci bazénu a něčemu se z plna hrdla smála. Zamžourala jsem na ně, ale nemohla jsem se dopídit příčiny. Rychle jsem si zkontrolovala vrchní díl plavek. Všechno bylo tam, kde má. Tak kde byl problém? Prudkými tempy jsem se dopracovala až na druhý konec bazénu a zvědavě jsem po nich hodila očko. Mamka s tetou se smíchem nezmohly ani na slovo. Ale malá mi s tou svou nezaměnitelnou dětskou upřímností pošeptala: „Tamten kluk tě balí,“ a ukazováčkem zamířila na nebohého plavce, který se se mnou již dobrou čtvrt hodinu snažil navázat oční kontakt. Když jsem se o tuhle příhodu dělila se svou dobrou kamarádkou, dychtivě se mě zeptala:
„No a byl hezkej?“
Zamyšleně jsem svraštila čelo a odpověděla: „No podle obrysu jo.“
Konečně tedy začínám chápat, že lovecký úspěch nezáleží jen na vábném zevnějšku a kvalitním nitru. Základem úspěchu je kořist vůbec spatřit.