Hledání

Hledání

         Jistě každý z nás někdy, něco, někde hledal, protože to nenašel na svém, nebo obvyklém místě. Pokud je to náhodná potřeba, nebo akutní roztržitost, vyskytující se jednou za čas, není třeba tomu věnovat větší pozornost. Stačí, při troše štěstí v krátkém čase potřebnou věc najít a zklidnit si adrenalin. Správně, potřebnou věc, tím je myšleno věc obecně, to znamená různou, nikoliv tu samou, opakovaně.

         Stane se ovšem, že mizí z našeho dosahu věc denního užívání, nezaměnitelná, objemově nepřehlédnutelná a stále ta samá, několikrát denně. Tou nezaměnitelnou věcí u nás jsou brýle. Brýle mé manželky, pochopitelně dioptrické, se speciální úpravou skel a obroučkou vyšší cenové úrovně. Dá se říci předmět vyšší hodnoty. Ztráta takového předmětu je nejen ztrátou finanční, ale i ztrátou pocitu společenského zařazení, protože jde o brýle světoznámé značky, z nichž každý pozná, že jedinec, který je nosí, na to má.

         Je neuvěřitelné, jak se člověku, v okamžiku, kdy něco hledá, změní fyziognomie. V obličeji se prý zračí celý život i osud člověka. Co spatříte ve chvíli, kdy člověk začne něco hledat? Dostavuje se to postupně a pozvolna se to mění, podle toho, jak dlouhou dobu vyžaduje onen předmět k nalezení. První minuty, kdy manželka hledá ve svém nejbližším okolí v kuchyni, kde má brýle nejčastěji po ruce, jde o zoufalství. Teď jsem tam ty brýle měla. A jsou pryč, sakra. Po čtvrt hodině se dostavuje panika. To již začíná hledání v obýváku, kde je množství skrýší, kde by se brýle mohly ocitnout. Za půl hodiny již fyziognomie vyjadřuje bezradnost. Hledání se prostorově rozšiřuje o ložnici a předsíň. Vzápětí, kdy hledání přechází do koupelny, přichází strach. Při neúspěšném hledání v koupelně, opakovaně otevíraných dvířek, šuplíků a pouzder již jde o určitou podrážděnost. Trpělivost přechází do vzteku.

         Samozřejmě, kdo by byl klidný, když brýle nejsou k nalezení ani v šatně. Hledání pokračuje do posledního prostoru, který je vyhrazen pro pracoviště manžela. To se již dostavuje pocit ztráty, někdy doprovázený vzlyky, nebo i blížícím se pláčem. Do hledání se zapojuje i manžel, snažící se především povzbudit nápadnou sebelítost manželky. Začínají oba hledat od samého začátku, v kuchyni. Postupně prochází změnou fyziognomie i manžel, zatímco manželku již definitivně uchopil smutek.

         Náhoda přeje připraveným, říká se. Manžel bývá na náhodu lépe připraven a v prostoru koupelny, někdy i ložnice brýle najde, přikryté ručníkem. Je spokojen a manželka se rozpláče štěstím. Fyziognomie opět vyjadřuje celý osud a život člověka.