Za ušima

Šla jsem si tak jednou z práce, ponořená do vlastních myšlenek, když tu kolem mě prošla skupinka postarších žen. Dámy vypadaly vesele a svůj rozhovor nikterak netlumily. Takže moje poklidně bloumající mozkové buňky byly ve svém klidu vyrušeny hlasitým zvoláním jedné z nich: “Ta má ale za ušima!” a ostatní ženy se daly do smíchu. 

Já ani nevím proč moje mozkové buňky, do toho okamžiku poklidně se pohupující po mozkových vlnách, začaly vířit a rychle mi proběhly do všech koutů mozkových závitů. 

Kdo má co za ušima? Ta paní v těch černých šatech s obřími modrými květy? Ona měla i uši?!

Nejraději bych otočila směr a jala se je pronásledovat, abych zjistila zda opravdu některá z nich nemá něco za ušima. Jenomže moje mozkové buňky, moc dobře věděly, že moje nohy mě musí dostat na nádraží, protože žaludek jim nahlásil, že chce být co nejdříve doma, protože doma se ukrývá poklad v podobě večeře. Nic naplat. Žaludek je mocný pán. Takže jsem kráčela dál. 

Nicméně problematika záušního prostoru mě neopustila, ba co víc. Probudil se i Tetipu a začal pátrat se mnou. Dívala jsem se na lidi, kteří mě míjeli, i ty co šli mým směrem, ale nikde jsem neviděla co mají za ušima. 

V tom mi to docvaklo. Když jsem byla malá, tak mi dospělí pořád říkali, že si mám něco zapsat za uši. Tehdy jsem si tam ovšem nikdy nic nezapsala, protože jsem neuměla psát a o kreslení za uši nikdy nebyla řeč :-(.

Jenomže jestli je opravdu výhodou mít svůj životní myšlenkový blok za ušima, tak jsme my lidí v jisté nevýhodě. Třeba oproti slonům. Máme většinou mnoho myšlenek, ale jen málo záušního prostoru. Takže většině lidí se tam toho mnoho nevejde. Ale jsou mezi námi vyvolení jedinci s luxusním záušním prostorem, které poskytují jejich tvz. plachťáky. Jenomže možnost většího prostoru pro poznámky je často děsí a tak si nechají záušní prostor zmenšit přišitím uší blíže k hlavě. A mají pocit, že jejich hlava a uši konečně drží spolu. Možná nevědí o co se ochuzují, a nebo mají ve svých poznámkách natolik jasno, že ten prostor nepotřebují. Šťastlivci. 

Dobře, já byla nepořádná a nikdy si za uši nic nezapsala, ale co ostatní lidé. Čím si to tam zapisují? Nikdy jsem totiž žádný zápis za uchem neviděle a to dokonce ani u lidí plešatých, kterým to nezavazí vlasové houští. A zrovna od těchto lidí by se přitom dalo tak krásně opisovat. 

To Tetipu přivedlo k myšlence, že se to nejspíše píše s neviditelným inkoustem. Nevím jak Vám, ale mě se zatím za ucho podívat nepodařilo. Ale jiní lidé by se mi tam podívat mohli. Takže proto se asi volí ten neviditelný inkoust, aby právě nikdo neopisoval. 

Takovými mistry v opisování poznámek za ušima by se mohli klidně stát doktoři nebo kadeřníci. Ti tam normálně nakukují jako by se nechumelilo. Takže je to jasné ta paní která zvolala o jiné, že má za ušima musela být kadeřnice!