Nebezpečný nákup
Nebezpečný nákup
Anotace: Střez se nakupovat pokud máš právě „nakoupeno“! Poučná a naprosto pravdivá příhoda z pražského Žižkova
Nebudete mi ani věřit, co všechno se mi nestalo:
Tak si to onehdá, výjimečně tou dobou ještě skoro střízlivý, peláším do naší
velkoprodejny potravin pro kus toho žvance, abych před víkendem doplnil svou
privátní potravinovou banku. Na starý kolena jsem již skromnej. Bude mi stačit
pár škvarkovejch placek, šiška sekaný, flaška dobrýho rumu a pár těch piv v
plechu. S touhle zásobou hodlám příjemně strávit víkend před bednou, a to
v horizontální poloze na gauči. A pokud v bedně budou dávat prvoligový fotbal
a Sparta zase jednou zmastí Slavii, tak to nebude mít chybu!
Ve vchodu do prodejny ale narazím na překážku! Nejsem sice již žádnej mladej
zajíc, blbě chodím, blbě slyším a blbě vidím, ale úplně blbej zase přece jenom
snad ještě nejsem! Z prodejny proti mně vychází dědek! Vidím ho sice trochu
rozmazaně, ale přesto… Tak odpornej ksicht jsem ještě v životě neviděl! Ale
hned se krotím! On přece nemůže za to, že vypadá jako Quasimodo, tak jako já
zase tak úplně nemám zásluhu na tom, že i ve svém věku ženám ještě stále
připomínám Gérarda Philipa. Snažím se proto být maximálně vstřícný.
Naznačuji mu, aby vyšel z prodejny, že mu dávám přednost. On ale naznačuje,
že dává přednost mně a abych tedy vešel! A tak si hodnou chvíli opakovaně
dáváme přednost jeden druhému, než mi konečně dojde, že tento „krasavec“ je
zároveň také totální kretén! Každé malé dítě přece pochopí, že v takovém případě,
jako je ten náš, je logické, že z praktických důvodů má přednost ten, který
uzavřený prostor opouští…
Po tomto poznání je mi ale již jasné, že jestli nechci před prodejnou strávit čas
až do zavíračky jenom tím naším vzájemným šaškováním, tak musím začít
nekompromisně jednat.
Odhodlaně tedy vyrážím vpřed! Bohužel, to samé a v tu samou chvíli napadlo i
toho dementa naproti! Náraz, rána, bolest a tma! Probudila mě zřejmě až čichací
sůl, kterou mi společně se svými vnadami přidržovala před frňákem poněkud
obstarožní a trochu již vyžilá zaměstnankyně prodejny. Samozřejmě jsem jí za
tuto péči neskonale vděčný a pomalu se mi již také vrací paměť…
S odstupem času již vím, že tu parádní bouli na čele jsem si způsobil sám
nárazem do masivního olovnatého skla, které tvoří výplň vchodových dveří
prodejny. A ten dementní dědek v tom byl zcela nevinně, on totiž vlastně vůbec
nikdy neexistoval, byl to jenom přelud respektive odraz mé maličkosti v těch skleněných dveřích. Tato zjištěná fakta ale značně podryla mé dosud zdravé sebevědomí.
Nejvíce mě však zabolelo rozhodnutí šéfa prodejny, že mi žádný rum ani pivo
teď neprodá, protože mám momentálně již nakoupeno až až a on si mě nechce
vzít na svědomí. Ale samozřejmě, že škvarkové placky jsou mi k dispozici…
Pokud snad máte pochybnosti o věrohodnosti tohoto vyprávění, tak si znovu
pozorně přečtěte jeho první větu a zejména to poslední slovo před dvojtečkou!
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk