Krade už i soumrak

Když se do kraje přikrade soumrak a tma se plíží v patách za ním, vyráží kocour Helmut na pochůzku, na kontrolu revíru. Celý den se válel v pelechu za kamny a nebyl na straně, na malé ni velké. Úspory teď používá jako dopravní značení, své vlastní, privátní značení. Nemusí kopat jámu, zabetonovat sloupek a osadit značku, kterou by mu sociálně nepřizpůsobiví občané stejně ukradli; postaví se zadkem k orientačně významnému místu, zvedne ocas a začne rozprašovat. Zkuste si teď, socky, něco ukrást!

Značky jsou pouze dvě. První je „Zákaz vstupu“, platí pro cizí kocoury, pro kocoura z nádraží pak zvlášť. Druhou značkou je „Vítej, krasavice“, platí pro všechny kočky, zvláště pak pro ty mrouskavé. Kocour z nádraží výstražně-vítací systém ničí tím, že ho překrývá, přečurává, což u mého kota vyvolává starostlivý výraz a zvýšenou spotřebu tekutin.

Helmut je - jako každý kocour - ve svém teritoriu neomezeným vládcem, zákonodárcem i soudcem, takřka feudálem. Tři pilíře demokracie svévolně spojil do jedné jediné chlupaté instituce a pravomoce s úřadem spojené vykonává důsledně a nesmlouvavě (ze všeho nejraději uplatňuje právo první noci), někdy to ale má nepříjemné následky.

„Podívej se, jak zase vypadáš,“ domlouvám odranému kocourovi a ošetřuju mu válečná zranění, „to se musíš pořád rvát?“

„Už se mi zase montoval do Micinky, parchant jeden,“ vysvětluje Helmut. Kocoura z nádraží zásadně pojmenovává expresivními výrazy. Šmídovic Micina patří mezi jeho významné milostnice; favoritka se však mylně domnívá, že značka „Vítej, krasavice“ je na okraji Helmutova teritoria umístěna výhradně jenom kvůli ní.

„A to se nemůžete dohodnout nějak civilizovaně, třeba si spolu rozumně promluvit?“

„Zkoušel jsi se někdy domluvit s nádražákem?“ říká kocour naštvaně. „Lezu já mu do revíru? Chodím mu snad přehazovat výhybky? Na toho hajzla platí jenom drápy a natrhnout mu ucho!“

Lidská společnost uchovává své tři demokratické pilíře pěkně odděleně. Sloupky se však přece jenom spojily v jednom jediném pravidle: podávají za vysoce nadstadardní platy zcela podstandardní výkon. Nedáš – dostaneš a Čím hůř, tím líp, tak zní příslušná hesla.

Zákonodárci nemusí zadržovat moč, aby vyvěsili svá pravidla a příkazové značky, mají Sbírku zákonů, a přesto to někdy vypadá, jako by tak nějak vznikla. Moc výkonná i soudní pak blahosklonně přihlíží, jak kocouři z nádraží dělají z republiky trhací kalendář a ze spoluobčanů si vytvářejí objekty nesčetných prvních nocí.

Recept kocoura Helmuta zní: „Všem natrhnout ucho!“