Hodní lumpové

Když se nad lesem vynoří Měsíc, uchopí se vlády v okolí Černého kopce temné síly. Víly, skřítci a skřeti, hastrmani, bludičky, zlí duchové. Ztrouchnivělým lesem táhnou páry, nad močálem tančí čáry máry (V&W), vlkodlakové lakují, plivníci plivají a z bažiny se tlumeně ozývá zpravodajství veřejnoprávních médií. Lidské protějšky temných nočních sil, takřka jejich dvojníci, působí ve dne na různých, více i méně významných místech, od uklizečky přes ředitele až po … (bojím se to vyslovit). Díky vzájemné spolupráci jsou všechny temné síly dohromady ještě temnější a ještě silnější.

Kdyby jenom dvakrát, bylo by hej. Temné síly se spojují vzájemným násobením, takže vzniká velké dusno. Otroci a otrokáři. Diktatury. Normalizace, privatizace, globalizace. Volná hra zběsilých tržních sil. Pinocheti, Stalinové, Hitlerové. Ukažte mi v dějinách na nějaké období, alespoň desetileté, kdy tomu tak nebylo, a máte u mě stovku.

Když si předcházející dva odstavce přečetl kocour Helmut, seskočil se stolu, chvíli se přehraboval v bedně s nářadím a pak vyrazil ven. Prásknul přitom dveřmi. Po chvíli jsem vyšel za ním, byl jsem zvědav, co to má znamenat.

Pilně pracoval. Z pilníku na nehty si vybrousil dýku, už ji měl zastrčenou za opaskem. Ze skutečné dýky udělal meč, párkrát s ním zamával nad hlavou a docela mu to šlo. Přilbu si zhotovil z plechovky od hrášku, právě vystřihoval otvory pro oči.

„Jestlipak víš, že správná rytířská přilba musí mít také chochol z peří?“ ptám se ho a předstírám, že mě nezajímá, proč vlastně vyvádí. Chvilku vypadal bezradně, potom se ale uklidnil a zaběhl do křoví. Ozval se ptačí skřek, byl to kos, a kocour měl černý chochol.

„Tak mi prosím tě už pověz, co ten tyjátr má znamenat?“ vzdávám se. Pohrdavě si mne prohlédl, zvážil kritickým okem, a pak povídá: „Když si vy lidé nevíte rady s denními temnými silami, tak já si docela určitě poradím s těmi nočními.“ -„To jako myslíš,“ posmívám se, „že hejkal z Černého kopce potřebuje udělat manikúru, když si na něj bereš pilníček?“

Z následující (místy i bouřlivé) debaty jsem pochopil, že Helmut považuje lidskou neschopnost vypořádat se s lumpy a lumpárnami za obyčejnou zbabělost. „Naše demokracie je příliš mladá a křehká, než aby odolala náporu temných sil,“ říká, „ještě nemá dostatečně silný imunitní systém. Proto musíme všichni, každý za sebe samého, udělat vše, aby řádění těch zmehel byla učiněna přítrž.“

Asi někde něco četl.

Přestal jsem se s ním hádat. V té jeho demokracii má přece každý právo nabít si svůj vlastní čumák.

Potom už jsme řešili jenom technické otázky. Mermomocí chtěl do války s temnými silami jet na nějakém reprezentativním oři. Poníka jsem odmítl zakoupit, výprava byla příliš riskantní a investice by se nemusela vrátit zdravá a živá. Kocour z nádraží a sousedovic jezevčík Dabja poctu vézt Helmuta na pole válečné rezolutně odmítli, jediného dobrovolníka, který byl ochoten sehrát úlohu Rosinanty, ježka Tomáše, zase neschválil náš bojovník. Není úplně blbý a umí si představit, jak sametová by jízda na ježkovi asi byla. Nakonec akceptoval řešení, které jsem mu navrhl, inspirován Tomem Sawyerem: půjde pěšky a bude předstírat, že jede na koni.

Pobídl virtuálního oře (dusot kopyt markýroval mlaskáním jazykem o patro) - a od té doby jsem ho neviděl. Za měsíčných nocí se od Černého kopce ozývá hluk a rachot bitev, které Helmut svádí s temnými silami. V létě si na policii stěžují houbaři, že je v lese přepadl mrňavý, černý a hrozně chlupatý dealer firmy Halíř, cesťák v segmentu trhu se sterilovaným hráškem. Prý má nestandardní firemní čapku s pérem a ozbrojen je chladnými zbraněmi, tak praví policejní protokoly. Svým obětem sebere svačinu a potom položí jednu jedinou otázku: „Jsi hodný, lumpe, nebo jsi temná síla?“

Možná tomu nebudete věřit, ale zatím všichni ti houbaři, a jsou už jich stovky, byli hodní.