Všem prvomatkám

Pracovně jsem tyto řádky nazvala tak už. Ještě to ale není úplně tak už, jen takové malé tak už. Zbývá mi s naším děťátkem poslední měsíc a kousek (pro zkušené matky 5 týdnů) ve stavu 2v1. Samozřejmě tím, že se znám a vím, jak velký jsem stresař, těhotenství jsem chtěla mít od začátku v malíku a tak trochu časově posychrované a zorganizované. Žádná velká excelovská nádhera o 9 listech, kvůli přehlednosti ovšem, se ale nekonala, stačil mi bloček a body.

Takže vybavení, oblečení, šestinedělí, dokumenty k porodu, matrika a jeden mini bodík výhradně pro mě- nezbláznit se. Jelikož vím, že na internetu je mraky věcí a vše je prezentováno jako must must have, řekla jsem si, že pořizování věcí před porodem vezmu hodně racionálně a nebudu nic přehánět- přecejenom budu prvomatka, tak buhví co mě čeká...Koupím jen nejhlavnější nutnosti a zbytek dle toho, zda budu cítit potřebu je mít, až budu pečovat o dítě. Znělo to tak jasně. Ale moc internetu a všech diskuzních portálů a instagramových profilů se mě snažila zvyklat i ve věcech, které byly tak jasné a začít přemýšlet o věcech, které jsem ani nevěděla, že existují.

Po hrubém náčrtu, co dá asi každý člověk z hlavy co bude potřeba k zajištění základní péče o další bytost, začalo vrcholové googlování. Protože jasně dítě= malé oblečení – ale jak moc malé, 52, 56, 62? „Jak velká jsem byla, když jsem se narodila já? – 53cm, aha, takže 52 asi nemá smysl.“ Takže hurá 56 a výš, no ale kolik ks, ať to nejsou vyhozené peníze a ekologicky velká stopa? Jak rychle dítě roste? A jaké všechny druhy? Overaly, dupačky, body, trička? Jo a když už máte pro velkou radost nakoupeny 3 minipidi rozkošná trička každé za 25 Kč z akce v Tescu, tak vidíte všechny ty návody a hacky na oblékání novorozence na Instagramu a dojde vám, že vlastně do těch hrozně rozkošnejch věciček toho malého ninju vůbec nenavléknete. A vlastně asi do ničeho, co nemá všude dookola cvočky nebo zip.

Oblečením to ale teprve začíná. Budete totiž taky potřebovat věci na přebalování. Vyhledávání znělo jasně: Přebalovací podložka. Tvrdá, měkká, s rantly, nebo bez, ještě cesovní. Následovalo další vyhledávání: Měkká nebo tvrdá přebalovací podložka. O pár článků dál a poučena, jaký je rozdíl a co pořídit kdy, jsem povýšila na další: pomůcky na přebalování. Krém na opruzeniny. Věděli jste, že dle všech dostupných a mnou zjištěných informací, je lepší vůbec nemazat? Až když je problém? No já to zjistila teď. Tak se mi aspoň zúžil výběr ze všech těch milionů mastiček na trhu – jsme přírodní matky a věříme v sílu bylinek apod. kupuju zinkovou pro případ nouze. Co tam máme dál? Vlhčené ubrousky. Vlhčené ubrousky jsou samozřejmě tabu, jen v případě krajní nouze, jsme ve 21. století - chceme minimum chemie. Takže díkybohu za všechy instamámy, které sdílí jejich život – máme tu perlan. Koupeno. K tomu tedy nutno nějakou misku nebo něco na vodu. No těším se na výraz otce mého dítěte, který se ráno ve 2 hodiny bude snažit za svitu červené lampičky (abychom nenarušili spánek miminka ani náš) namočit ubrousek do vody a následně aplikovat na dítě. To ale nebude jediný výraz na, který se budu těšit. Už jste slyšeli o bezplenkovce? Je to přístup, který se snaží o přirozené vylučování dítěte mimo plýnu. Takže v době jeho potřeby, kterou vypozorujete, sundáte dítěti plýnu a držíte ho nad belíčkem, miskou apod. Poté mu můžete zase plýnu dát. Kouzlo má být zaprvé v tom, že nespotřebujete takových plen a také v tom, že se v jeho 2 a půl letech nebudete trápit s tím, že prostě na ten nočník nechce, prej. Říkáte si, že jsem až moc velká revolucionářka? No to jste měli vidět ty výrazy, když jsem rodině oznámila, že se u nás žádné dudlíky konat nebudou. Údajně narušuje kojení a fakt nechci aby moje dítě nerozlišovalo mezi bradavkou a dudlíkem. Au. Kazí dětem zuby, a nechci jako jedna z mnoha čekat na čerta a Mikuláše, aby mě zbavili něčeho, co jsem si sama nadrobila. Že nebudu dávat čaj ani vodu a že ani lahev nekupuju– moje dvě prsa snad nejsou málo. Každopádně vy víte, že když z jednoho prsa kojíte z druhého vám také odtéká mléko? Pro mě je to dnes úplná novina, takže se rozběhlo další kolečko, co se týče ručních odsávaček a kolektorů na mléko. Po několika seti stránkách diskuzí na emiminu a jednom rozhovoru s mým mužem, který mi k tomu sdělil: „Nemusíš mít žádnou sběračku, si vyplníš podprdu takovoutou a je to.“ to asi nechám ještě uležet. Ne, nepřipadám si jako revolucionářka, ale chtěla bych se pokusit udělat věci správně a trochu si ulehčit život. To je asi břemeno každé prvomatky. V druhém trimestru jsem si připadala, jako bych snědla veškeré informace o mámování a tátování a ještě po nich byla lačná a teď ve třetím? Teď jsem ráda, že jsem ráda, a snažím se nevidět a neslyšet. Věřit, že mě porod absolutně neroztrhá a poznám se/ji v zrcadle. Že neumřu v šestinedělí hlady a zvládnu své dítě umýt, přebalit, uspat, nakrmit a poňuchňat. A taky, že to vše přežiju.

A jelikož i vás ten porod bude něco stát a tělo bude sloužit převážně vašemu dítěti, je nutné sebe taky něčím vybavit. Rozhodně potřebujete hydrogelové polštářky na bradavky, nejlépe stříbrné kloboučky, lanolinové masti jo a taky vložky do podprdy i do gatí. Co se týče gatí, tak nejlépe síťované jednorázové. Také něco na hojení, ač mi je jasné, že ani jedna z nás si to nechce ani představit ani připustit – takže dubová kůra...check, nějaká mycí pěna, která na svém obalu povzbudivě hlásá: „Trust us, your vagina will thank you“ co víc si přát.

A i přesto, že většina věcí na mě doma čeká, a čeká na sbalení do porodnice, přepadá mě lehká panika. V hlavě mám takový kolotoč – koupat 1x týdně, jen ve vodě, ta by měla mít 37 stupňů
- polohovat miminko už od narození na bříško
- jak správně dítě zvedat, pokládat, přebalovat, odříhnutí, spinkání
- nezapomenout navařit vývary a něco do mrazáku na šestinedělí
- hacky na prdíky,…

Jestli máme vše, jestli víme vše – a vlastně se i tak směju sama sobě, že se na tohle ptám. Vědět vše? To je pěknej blábol, že… A je to vůbec žádoucí? Vědět vše a být na vše připraven? Kam by se pak poděly veškeré ty super příběhy o tom, jak laktace celou domácnost a svou nositelku překvapila, jak se na prdíky místo masáže bříška zkouší AC/DC a na spaní Nirvana ft. Vysavač. Asi bychom se ochudili…

Můj muž srovnal naši domácnost s jeskyní a řekl, že ty tam vůbec nic neměli a dali to a že my jsme připravení víc než 60% domácností. Mně teda ještě chybí ty kojo podprdy a určitě dalších miliony věcí, o kterých ani nevím, že je budu potřebovat, ale co, kdyžtak si dle slov mého muže: „takový ty do podprdy“ prostě přilepím na bradavky a budem si dál úživat společných chvil.
No tak Bůh a jeskyně nám (všem zahlcenejm i úplně vyklidněnejm) žehnej!