Noviny, ty snad už nikdo nečte

Nedávno, v nějakém pořadu o historii na čé-té jedničce, jsem mezi jinými dobovými záběry zpozorovala záznam z doby dávno minulé. Ženy se nesly v krásných zdobených šatech se sukní až ke kotníkům, pánové se procházeli v oblecích s kloboukem na hlavě a děti skotačily v parku. Skoro každý muž vedle hůlky v jedné ruce, nesl pod paží i čerstvý výtisk novin, právě koupený od kamelota na rohu ulice. Vtom jsem si uvědomila, že takový obrázek se už prakticky nevyskytuje.
V dnešní době internetu, televizního zpravodajství a uspěchané doby nemají noviny prakticky vůbec žádnou šanci. Zkuste si mezi tím, kdy nestíháte ráno odvézt děti do školy, případě podepsat žákovskou a mačkanicemi v tramvaji cestou ráno do práce, přečíst noviny. Ekologicky smýšlejícího člověka berou mdloby, když si představí kolik kilo, byť recyklovaného papíru, týdně dorazí do našich schránek. Stejně si přečte jen o něco málo informací více, než se dozvěděl z večerních zpráv.
Stačí jedno otevření jakéhokoliv internetového prohlížeče a už na nás křičí obrovské titulky čerstvých novinek, které v rychlosti sepsal nějaký dychtivý reportér či paparazzi. Mezi textem se nám navíc zobrazí fotografie v digitální kvalitě a leckdy se nám může objevit pohled přímo strašlivý, kdy bychom si prohlížení fotky z místa činu podruhé dvakrát rozmysleli.
Lidé jsou si dobře vědomi dnešní pokročilé doby. Jak by se tedy mohli spokojit s novinovým článkem, při jehož čtení můžete pouze zhruba představit situaci, kdy jeden mírně ospalý řidič způsobil na dálnici kilometrovou mačkanici plechů. V horším případě si na louskání drobných písmenek dokonce musíte vzít brýle.
Nutno uznat, že některé slohové útvary můžeme jen velice těžko převést do televizní reportáže. Jen si zkuste vyprávět v hlavní relaci večerních zpráv do živého vysílání vtip nebo číst nějaký povedený fejeton. Nakonec ale docházím k názoru, že noviny přece jen mají v určitém smyslu kouzlo. Hlavně tedy pro starší občany, kteří určitě ocení i nějakou tu křížovku s lákavou výhrou pětistovky, velmi se také doporučuje oblíbené su-do-ku, které vám zaručeně zavaří mozkové závity. Na uklidnění si přečtete vtip a prohlédnete obrázek s fotkou nějakého politika, kterak se zuřivě snaží ostrými slovy uhájit své rádoby čisté úmysly s naším národem. Pak můžete v klidu usínat s vědomím, že jste zase jednou požili alespoň kousek té duševní stravy.